TMAVĚ HNĚDÁ SKVRNATOST LÍPOVÉHO LISTU – Studentské vědecké fórum

Lípa velkolistá se vyznačuje dlouhověkostí a vysokou přizpůsobivostí městským podmínkám. Tato vysoce dekorativní rostlina se již dlouho používá v parkové architektuře k vytváření alejí, živých plotů, zelených zdí, záhonů, bosketů a dalších prvků krajinářské architektury. Používá se k ozelenění městských ulic a náměstí. Lípa plocholistá nachází své místo i v designu malé zahrady, kde vytváří útulnou, teplou atmosféru. Její měkké hedvábné listy mají uklidňující účinek a vnášejí harmonii do okolního prostoru. Lípa se často vysazuje poblíž domu. Hustý stín z její koruny chrání před dusným horkem a pod jejími větvemi se zařizuje místo odpočinku.

Lípa je jedním z hlavních druhů široce používaných v krajinářství měst v různých klimatických pásmech země. Rostliny tohoto druhu se používají v uličních výsadbách na náměstích, v parcích a lesoparcích a v poslední době i na velkých zahradních pozemcích. Hlavními výhodami téměř všech lip jsou kompaktnost hustě listnaté koruny, tolerance stínu, relativní nenáročnost na půdní podmínky, odolnost vůči větru a poměrně vysoká odolnost vůči agresivnímu městskému prostředí – kouři, nečistotám, prachu, znečištění plynem.

Na jaře strom vytváří jemné světle zelené listy, které hustě pokrývají výhonky. Majestátní hustá koruna s tmavě zelenými listy je krásná a v létě poskytuje spolehlivý stín. Lípa je obzvláště krásná v létě (červen-červenec) během kvetení, kdy je strom odshora dolů pokrytý vonnými květy, které vyzařují jemnou vůni. Na podzim listy získávají elegantní zářivě žlutou barvu, která lahodí oku i za oblačného počasí. V zimě strom vypadá dobře na pozadí napadaného sněhu, jehož bělost zdůrazňuje mohutný kmen a bizarní obrysy větví. Cennou vlastností tohoto stromu je jeho schopnost snadno snášet prořezávání a udržovat si daný tvar.

První zmínky o lípě jako předmětu studia se nacházejí v dílech Theophrasta (kolem roku 372 př. n. l.). Předpokládá se, že řecký název lípy, Tileia, znamenal „strom milovaný včelami“.

Starověcí Slované považovali lípu za posvátnou rostlinu, nesměla být řezána, lámána ani znesvěcována. Věřilo se, že člověk, který zlomí lipovou větev nebo pokácí celou lípu, bude jistě potkat neštěstí.

Lipové listy mají tvar srdce, a proto se v některých evropských zemích lípa stala symbolem ženské něhy, půvabu, tepla, dobré vůle, jemnosti a krásy.

V závislosti na podmínkách růstu lesa může být lípa hlavním lesotvorným druhem nebo příměsí listnatých či jehličnatých druhů; za nepříznivých půdních a klimatických podmínek může být lípa podrostem.

Lípa je druh stromu snášenlivý vůči stínu, na tomto pozemku druhý hned po jedli, smrku, buku a habru, ale může dobře růst i v otevřených prostorech a je mrazuvzdorná v různých podmínkách.

V městských výsadbách je dekorativní hodnota lípy snížena silným rozvojem tmavě hnědé skvrnitosti neboli cerkospory. Původcem onemocnění je nedokonalá houba. Cercospora microsora Sacc.

Na listech se tvoří četné tmavě hnědé skvrny se světlým středem, kulatého nebo nepravidelného tvaru, o průměru až 2-3 mm. Na skvrnách na spodní straně listu se vyvíjejí sotva znatelné tmavě olivově zbarvené trsy konidioforů s konidiemi, které v létě listy infikují.

Konidie jsou tyčinkovité, vřetenovité, kyjovité, mírně zakřivené, s 3–8 příčnými septy, světle hnědé.

Na spadaných napadených listech se tvoří stádium houby ve tvaru vřeckovitého mycetu (Mycospaerella microsora Askospory, dozrávající v peritheciích, provádějí primární infekci listů. Při silném rozvoji choroby četné skvrny zcela pokrývají listovou čepel.

Lípa je napadena v semenných a školních parcích školek, v přírodních i městských výsadbách různého stáří. Největší škody ve školkách způsobuje cerkospora, která způsobuje oslabení výhonků a sazenic. V městských výsadbách se při silném rozvoji choroby snižuje dekorativnost lípy.

Opatření k boji proti tmavě hnědé skvrnitosti nebo cerkosporě zahrnují ničení hlavních zdrojů infekce – spadaných listů a plodů, ošetření během vegetačního období 1% směsí Bordeaux.

1. Semenkova, I.G. Fytopatologie: Učebnice pro studenty vysokých škol / I.G. Semenkova, E.S. Sokolova. – M.: Vydavatelské centrum “Akademie”, 2003. – 148 s.

2. Čurakov, B.P. Lesní fytopatologie: Učebnice / B.P. Čurakov. D.B. Čurakov.-SPb.: Nakladatelství “Lan”, 2012.-448s.