Standardizace používání stavebních materiálů je tématem vědeckého článku o materiálové technologii, přečtěte si text výzkumné práce zdarma v elektronické knihovně CyberLeninka

Podobná témata vědeckých prací o materiálových technologiích, autor vědecké práce — Meshalkin E. A.

Analýza a vylepšení regulačního rámce upravujícího ukazatele požárního nebezpečí stavebních materiálů

V očekávání změn technických předpisů týkajících se požadavků na požární bezpečnost
Dodatek k federálnímu zákonu „Technické předpisy o požadavcích na požární bezpečnost“
Posouzení požárního nebezpečí podlahových krytin během požárně technické kontroly
Požární bezpečnost při použití různých stavebních materiálů tvar * MERGEFORMAT
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.

Text vědecké práce na téma “Standardizace použití stavebních materiálů”

Vědecký, technický a průmyslový časopis

Standardizace používání stavebních materiálů

Klasifikace stavebních materiálů podle nebezpečí požáru je uvedena v článku 13 federálního zákona č. 123 „Technické předpisy o požadavcích na požární bezpečnost“ a je charakterizována následujícími vlastnostmi:

— schopnost šířit plamen po povrchu;

— toxicita produktů spalování.

Podle části 3 se stavební materiály dělí na hořlavé (C) a nehořlavé (NC) podle stupně hořlavosti. Stavební materiály se klasifikují jako nehořlavé s následujícími hodnotami parametrů hořlavosti, stanovenými experimentálně: zvýšení teploty – ne více než 50 °C, úbytek hmotnosti vzorku – ne více než 50 %, doba trvání stabilního hoření plamenem – ne více než 10 s (část 4).

Hořlavé stavební materiály se dělí do skupin (část 5): mírně hořlavé (G1); středně hořlavé (G2); normálně hořlavé (G3); vysoce hořlavé (G4). U materiálů patřících do skupin hořlavosti G1-G3 není během zkoušek povolena tvorba hořících kapiček taveniny. U materiálů patřících do skupin hořlavosti G1 a G2 není povolena tvorba kapiček taveniny. Pro nehořlavé stavební materiály nejsou definovány ani normalizovány další ukazatele požárního nebezpečí (část 6).

Podle hořlavosti (část 7) se hořlavé stavební materiály, v závislosti na hodnotě kritické hustoty povrchového tepelného toku, dělí do skupin: těžko hořlavé (B1); středně hořlavé (B2); snadno hořlavé (B3).

Na základě rychlosti šíření plamene po povrchu (část 8) se hořlavé stavební materiály, včetně podlahových koberců, v závislosti na hodnotě kritické povrchové hustoty tepelného toku dělí do skupin: nešířící se (RP1); slabě se šířící (RP2); středně se šířící (RP3); silně se šířící (RP4).

Podle schopnosti tvořit kouř (část 9) se hořlavé stavební materiály dělí do skupin v závislosti na hodnotě součinitele tvorby kouře: s nízkou schopností tvořit kouř (D1); se střední schopností tvořit kouř (D2); s vysokou schopností tvořit kouř (D3).

Podle toxicity produktů spalování (část 10) se hořlavé stavební materiály dělí do skupin v souladu s tabulkou 2 dodatku k federálnímu zákonu č. 123: nízko nebezpečné (T1); středně nebezpečné (T2); vysoce nebezpečné (T3); extrémně nebezpečné (T4).

Část 15 federálního zákona č. 123 stanoví, že zkušební metody pro určení třídy

a kožené materiály jsou stanoveny regulačními dokumenty o požární bezpečnosti. V tomto ohledu lze poznamenat, že výše uvedená (část 3 – část 9) klasifikace stavebních materiálů se ve federálním zákoně č. 123 jeví jako vhodná, ale je zjevně nadměrná, pokud jde o specifikaci parametrů ve formě fyzikálně měřitelných veličin. Pokud jde o parametry nezbytné pro to, je zcela dostačující, že jsou uvedeny v GOST 12.1.044-89 „Nebezpečí požáru a výbuchu látek a materiálů. Názvosloví ukazatelů a metody jejich stanovení“, což potvrzují níže uvedené příklady.

Třídy požárního nebezpečí v závislosti na skupinách požárního nebezpečí stavebních materiálů jsou uvedeny v tabulce 3 dodatku k federálnímu zákonu č. 123 (část 11 článku 13).

Zároveň v předpisech o požární bezpečnosti, navzdory požadavkům tabulky 3 dodatku k federálnímu zákonu č. 123, stejně jako dříve, jak tomu bylo v SNiP 21-01-97* (článek 6.25*), SNiP 35-01-2001 (článek 3.44, článek 3.49), MGSN 4.19-2005 (článek 14.35) atd., kdy se k regulaci použití materiálů používá pouze ukazatel skupiny hořlavosti podle GOST 30244-94, v současné ND znění řady ustanovení také nezohledňuje třídy požárního nebezpečí stavebních materiálů, ale pouze zaznamenává určité kombinace jejich vlastností. Například v článku 4.3.2 SP 1.13130.2009:

— „pro dokončování stěn, stropů a výplň zavěšených podhledů ve vestibulech, schodištích, výtahových halách jsou vyžadovány materiály s požární odolností nepřesahující G1, B1, D2, T2“, ačkoli s největší pravděpodobností hovoříme o materiálech třídy KM2 (tabulka 3 dodatku k federálnímu zákonu č. 123);

— „pro konečnou úpravu stěn, stropů a výplň zavěšených podhledů ve společných chodbách, halách a vstupních halách jsou vyžadovány materiály s požární bezpečností nejvýše G2, B2, D3, T3“, ačkoli se zjevně jedná o materiály třídy KM4 (tabulka 3 dodatku k federálnímu zákonu č. 123) nebo „G2, B3, D2, T2“, ale taková kombinace vlastností není v tabulce 3 dodatku k federálnímu zákonu č. 123 uvedena;

— „pro podlahové krytiny ve vestibulech, schodištích, výtahových halách se vyžadují materiály G2, RP2, D2, T2 a pro podlahové krytiny ve společných chodbách, halách a předsíních — B2, RP2, D3, T2“, avšak v tabulce 3 přílohy k federálnímu zákonu č. 123 tyto kombinace vlastností chybí jak u materiálů třídy KM3, tak KM4.

MGSN 4.04-94 (bod 2.24) stanoví, že v budovách s více než 16 podlažími musí být povrchová úprava a obklad stěn a stropů na evakuačních cestách vyrobeny z nehořlavých materiálů.

Výše uvedené vytváří nezbytné předpoklady pro to, aby výrobci a dodavatelé materiálů při své certifikaci různými prostředky dosáhli potřebné kombinace jejich vlastností z hlediska požárního nebezpečí, a v případech, kdy je určujícím faktorem ukazatel skupiny hořlavosti, hledali ne vždy správné možnosti potvrzení jeho shody, například se skupinou G1, jak bylo zjištěno v souvislosti s tragickým požárem klubu Lame Horse v Permu ve vztahu k polystyrenové pěně.

indikátory klasifikace požárního nebezpečí pro stavebnictví, textil

Seznam ukazatelů potřebných pro posouzení požárního nebezpečí stavebních materiálů (tabulka 27 dodatku k federálnímu zákonu č. 123)

Účel stavebních materiálů Seznam požadovaných ukazatelů v závislosti na účelu stavebních materiálů

Skupina hořlavosti Skupina šíření plamene Skupina hořlavosti Skupina schopnosti tvorby kouře Skupina toxicity produktů hoření

Materiály pro konečnou úpravu a obklady stěn a stropů, včetně nátěrů barev, smaltů, laků + — + + +

Hydroizolační a parozábranné materiály o tloušťce větší než 0,2 mm + — + — —

Vědecký, technický a průmyslový časopis

Třídy požárního nebezpečí stavebních materiálů (tabulka 3 dodatku k federálnímu zákonu č. 123)

Vlastnosti požárního nebezpečí stavebních materiálů Třída požárního nebezpečí stavebních materiálů v závislosti na skupinách

KM0 KM1 KM2 KM3 KM4 KM5

Hořlavost NG G1 G1 G2 G2 G4

Hořlavost – B1 B1 B2 B2 B3

Schopnost tvoření kouře — D1 D3+ D3 D3 D3

Toxicita produktů spalování – T1 T2 T2 T3 T4

Plamen se šíří po povrchu podlahové krytiny – RP1 RP1 RP1 RP2 RP4

Rozsah použití dekorativních povrchových úprav, obkladových materiálů a podlahových krytin v halách (tabulka 29 dodatku k federálnímu zákonu č. 123)

Třída (podtřída) funkčního požárního nebezpečí budovy Kapacita hal, osoby Třída materiálu, ne více než specifikovaná

pro stěny a stropy pro podlahové krytiny

F1.2; F2.3; F2.4; F3.1; F3.2; F3.b; F4.2; F4.3; F4.4; F5.1 >800 KM0 KM2

F1.1; F2.1; F2.2; F3.3; F3.4; F3.5; F4.1 >300 KM0 KM2

Rozsah použití dekorativních povrchových úprav, obkladových materiálů a podlahových krytin na evakuačních cestách (tabulka 28 dodatku k federálnímu zákonu č. 123)

Třída (podtřída) funkčního požárního nebezpečí budovy Počet podlaží a výška budovy Třída požárního nebezpečí materiálu, ne více než specifikovaná

pro stěny a stropy pro podlahové krytiny

Vestibuly, schodiště, výtahové haly Společné chodby, haly, foyery Vestibuly, schodiště, výtahové haly Společné chodby, haly, foyery

F1.2; F1.3; F2.3; F2.4; F3.1; F3.2; F3.6; F4.2; F4.3; F4.4; F5.1; F5.2; F5.3

>9, ale >17 pater nebo >28, ale >50 m KM1 KM2 KM2 KM3

>17 pater nebo >50 m KM0 KM1 KM1 KM2

F1.1; F2.1; 1F2.2; F3.3; F3.4; F3.5; F4.1 bez ohledu na počet podlaží a výšku KM0 KM1 KM1 KM2

Role byla negramotně a nezodpovědně použita ve volném prostoru k odhlučnění stěn a stropu klubovny, ale zároveň je to účinný tepelně izolační materiál (25-40 kg/m3) při použití v chráněné formě ve stavebních konstrukcích.

V souvislosti s tabulkou 3 dodatku k federálnímu zákonu č. 123 vzniká značná nejistota v návrhu z požadavků řady regulačních dokumentů, a to (příklad z SP 4.13130.2009):

Bod 5.3.19 — „v operních a hudebních divadlech může být povrchová úprava stěn a stropů provedena z materiálů skupiny G1 bez ohledu na kapacitu sálu“, tj. nelze určit, o jaké materiály se jedná – KM1 nebo KM2, zejména proto, že to v každém případě odporuje požadavkům tabulky 29 přílohy k federálnímu zákonu č. 123; podobný příklad je uveden v bodě 5.5.4.4, bodě 6.1.17, bodě 6.5.11 atd.;

Bod 5.3.18, bod 5.3.19, bod 5.3.20 — u materiálů byly chybně použity třídy K0 a K1, ačkoli se jedná o třídy požárního nebezpečí stavebních konstrukcí (tabulka 6 dodatku k federálnímu zákonu č. 123), což potvrzuje neustálou praxi standardizace použití stavebních materiálů s ohledem na soubor 5 vlastností nebezpečných z hlediska požáru.

Významný význam pro výběr konstrukčních řešení pro dokončení evakuačních cest a prostor hal mají tabulky 28 a 29 přílohy k federálnímu zákonu č. 123. Zároveň se například požadavek na použití pouze materiálů tříd KM1.1 ve vestibulech a výtahových halách budov tříd F2.1; F2.2; F3.3; F3.4; F3.5; F4.1; F0, bez ohledu na jejich počet podlaží a výšku, jeví jako příliš přísný, ačkoli v takových vestibulech zpravidla požární zatížení buď chybí, nebo je minimální. Totéž platí pro vestibuly, výtahové haly budov tříd F1.1 (například předškolní vzdělávací zařízení), kde musí být použity materiály třídy KM1, což neumožňuje použití linolea požadovaného hygienickými normami pro tento účel.

Také požadavek tabulky 29 dodatku k federálnímu zákonu č. 123 o oblasti použití dekorativních povrchových a obkladových materiálů v sálech (v sálech s více než 0 místy je vyžadována třída KM800) zřejmě není dostatečně odůvodněn, což je v rozporu s akustickými a hygienickými požadavky, jakož i s požadavky zejména odstavce 5.3.19 SP 4.13130.2009, tj. požadavky na požární bezpečnost musí být propojeny s dalšími požadavky (technologickými, funkčními atd.).

Pokud jde o splnění požadavků tabulky 29, lze také poznamenat, že podlahová krytina při hře (např. basketbal) a tanci

Haly budov třídy F2.1 jsou vyrobeny z parket s lakovaným nátěrem, což je obtížné a sotva vhodné realizovat v třídě KM2, aniž by to bylo v rozporu s požadavky mezinárodních sportovních organizací, zejména proto, že prakticky neexistují žádné příklady požárů, ke kterým by došlo na hřišti nebo tanečním hřišti.

Požadavky na použití povrchových materiálů pro výtahové kabiny pro přepravu hasičských sborů jsou pro konstrukci významné, protože článek 140 federálního zákona č. 123 neobsahuje žádná omezení a odstavec 4.3.2 SP 1.13130.2009 se vztahuje pouze na výtahové haly. Současně odstavec 5.1.9 GOST R 53296-2009 stanoví, že uzavírací konstrukce (stěny, podlaha, strop a dveře) výtahových kabin pro hasičské sbory by měly být vyrobeny z nehořlavých materiálů nebo materiálů skupiny hořlavosti G1 podle GOST 30244-94. Zároveň druhý odstavec téhož článku 5.1.9 uvádí, že charakteristiky požární bezpečnosti (správněji by bylo říci vlastnosti nebezpečí požáru podle tabulky 3 přílohy k federálnímu zákonu č. 123) materiálů pro konečnou úpravu (obklady) stěn a stropů, podlahové krytiny kabin výtahů pro hasiče musí splňovat požadavky GOST R 52382-2005. Pro srovnání, NPB 14-2004 stanoví následující požadavky na kabiny výtahů pro hasiče: povrchy stěn a stropů – G2, B2, D2, T2; pro podlahové krytiny – G3, B2, RP2, D2, T2, což je přibližně shodné s třídami nebezpečí požáru stavebních materiálů KM3 a KM4 podle tabulky 3 přílohy k federálnímu zákonu č. 123. V každém případě se regulační požadavky GOST R 53296-2009 a NPB 14-2004 zásadně liší.

Požadavky federálního zákona č. 123 a regulačních dokumentů k jeho provedení tedy nejsou plně harmonizovány, zejména pokud jde o používání tříd požárního nebezpečí materiálů (od KM0 do KM4) pro normalizaci, místo nichž se i nadále setrvačností používá ukazatel skupiny hořlavosti. To vytváří určité předpoklady pro zkreslení skutečných vlastností požárního nebezpečí materiálů při posuzování jejich shody (certifikace) a také komplikuje výběr materiálů při realizaci architektonických plánovacích a konstrukčních řešení projekčními organizacemi. V souladu s čl. 60 Zákoníku územního rozvoje Ruské federace se proto zvyšuje jejich odpovědnost za škody způsobené v důsledku nedostatků při práci na přípravě projektové dokumentace.

E.A. MEŠALKIN, doktor technických věd, NPO Pulse (Moskva)