Flegmatik, melancholik, sangvinik, cholerik – typy temperamentu

Temperament je individuální charakteristika člověka, která určuje (dynamiku jeho duševních procesů a chování). Myšlenku, že člověk má vrozené vlastnosti, které ovlivňují jeho duševní činnost, a pojem temperament poprvé zvažoval Hippokrates ve 4. století př. n. l. a jeho hypotézu potvrdili i moderní vědci. Hippokrates identifikoval čtyři typy temperamentu: žlutá žluč, horká krev, viskózní lymfa, černá žluč neboli cholerik, sangvinik, flegmatik a melancholik.

Cholerický typ. Lidé tohoto temperamentu jsou rychlí, nadměrně aktivní, nevyvážení, vzrušiví, všechny duševní procesy probíhají rychle a intenzivně. Převaha vzrušení nad inhibicí se jasně projevuje v nedostatku zdrženlivosti, impulzivitě, vznětlivosti, podrážděnosti choleriků. Proto expresivní mimika, ukvapená řeč, náhlá gesta.

Jsou náchylní k náhlým výkyvům nálad. Nerovnováha ovlivňuje i aktivitu cholerika: do práce se pustí s nadšením a dokonce i vášní, projevuje impulzivitu a rychlost pohybu, pracuje s nadšením a překonává obtíže. V procesu práce se však nervová energie může rychle vyčerpat a dochází k prudkému poklesu aktivity, nálada prudce klesá. V komunikaci s lidmi si cholerici dovolují drsnost, podrážděnost, emoční nezkrotnost, což jim často nedává možnost objektivně zhodnotit jednání lidí, na tomto základě si vytvářejí konfliktní situace. Přílišná přímočarost, vznětlivost, drsnost, netolerance někdy cholerikovi ztěžují a znepříjemňují práci v týmu. Cholerici se přátelí s málokým, rozkazují ostatním, jsou vášnivě připoutaní, náchylní k hněvu, žárlivosti, rozchodům „z principu“. Rozhodují se rychle, samostatně, rozhodnutí jsou zpravidla neústupná, flexibilní. Řeč cholerika je autoritativní, hlasitá, náročná, lakonická, rychlá, ale působivá. Reakce na bolest je snížená, usiluje o nebezpečí, miluje riziko, boj, otevřený konflikt s nepřítelem. Často mívají nafouklé sebevědomí, usilují o prvenství ve všem. Na jakoukoli kritiku, která je jim adresována, reagují rozzlobeně. Posmívají se ostatním, ignorují jejich selhání, skrývají slabiny. Očekávání je mohou dohnat k šílenství. Selhání – také, a buď jedná horečně, nebo upadá do apatie. Ve snaze dosáhnout výsledku co nejrychleji začne předbíhat události, rozčilovat se. Nedokáže dočíst zajímavou detektivku, aniž by se podíval na konec, aby zjistil, jak to všechno skončí. V každém okamžiku je připraven vyskočit a někam se vrhnout. Chytá informace za pochodu, rychle si je pamatuje, aniž by si je stihl uvědomit. V kritických okamžicích může pracovat dlouho a nekontrolovatelně. V této době jsou jeho schopnosti nad očekávání. Pro tento psychologický typ jsou typické časté zhroucení. Obzvláště depresivní je potřeba omezovat city a nadměrná aktivita.

Sangvinik. Silný typ, sebeovládaný, vyrovnaný, pohyblivý. Působí dojmem rozhodného, optimistického a sebevědomého člověka. Často navrhuje nějaké nápady a dosahuje jejich realizace. Tento temperament se vyznačuje určitou dualitou. Pokud se dráždivé faktory rychle mění, novost a zájem o dojmy se neustále udržují, sangvinik se rozvine v stavu aktivního vzrušení a projeví se jako aktivní, energický člověk.

Pokud jsou účinky dlouhé a monotónní, neudrží stav aktivity, vzrušení a sangvinik ztrácí o věc zájem, stává se lhostejným, znuděným, letargickým. Sangvinici mají rychlou změnu excitačních a inhibičních procesů. Sangvinici rychle prožívají pocity radosti, smutku, sympatie a antipatie, náklonnosti a zášti, ale všechny tyto projevy jejich citů jsou nestabilní, neliší se délkou trvání a hloubkou. Sangvinik je „stálý ve své nestálosti“. Dokáže své city dobře omezovat. Rychle vznikají a stejně rychle mohou zmizet nebo být nahrazeny opakem. Sangvinici mají obvykle navenek živě projevené pocity: živá mimika, ostrá gesta, rychlá řeč, pohyby, mobilita. Nálada se rychle mění: někdy je radostný, bezstarostný, někdy smutný a ustaraný. Sangvinici se rychle zbavují všeho tísnivého a nepříjemného. Snadno se přizpůsobují novému prostředí, v obtížných situacích se stávají soustředěnějšími a cílevědomějšími, aniž by ztráceli smysl pro humor. Sangvinici jsou společenští, rychle vycházejí s lidmi, snadno navazují dobré vztahy. U sangviniků je snadné pěstovat a udržovat živost, vnímavost, aktivní přístup ke studiu, práci, aktivitu v práci a společenském životě. Jeho silnou stránkou je organizační práce. Snaží se vybrat si povolání, které je spojeno s řadou podmínek, dojmů, vyžaduje širokou škálu schopností. Sangvinici jsou často přechodně zamilovaní, prožívají sympatie snadno, vesele a radostně. Dělají ukvapená rozhodnutí, často ne samostatně, napodobováním. Mají snadnou, melodickou, obraznou, vtipnou řeč. Trochu se bojí bolesti, snaží se vyhnout nebezpečí, ale pod vlivem příkladu riskují. Sebevědomí sangviniků je nestabilně vysoké, o svých úspěších vždy mluví na veřejnosti. Doufá ve štěstí, chybí mu sebevědomí.

Flegmatický typ. Člověk tohoto typu je pomalý, klidný, neuspěchaný, vyrovnaný, nerušený, jeho sebevědomí je založeno na znalostech a výpočtu? Mluví hlavně k věci, nemá rád plané řeči. Ve své činnosti projevuje důkladnost, ohleduplnost a vytrvalost. Zpravidla dotáhne to, co začal, do konce.

Není mu cizí podnikavost, ale má sklon nabídnout nový nápad až po pečlivém zvážení všech pro a proti. Žádné selhání ho nemůže rozrušit. Pro něj jsou to zcela běžné životní problémy. Je schopen pracovat rovnoměrně a dlouhodobě i za nepříznivých podmínek. Než začne jednat, přemýšlí o možných překážkách, o tom, jak je překonat. Je stratég a neustále porovnává své činy s vyhlídkou. Je vyrovnaný, je těžké ho urazit nebo rozrušit. Umí čekat. Pomalu se přizpůsobuje novému prostředí. Všechny duševní procesy u flegmatika probíhají jako ve zpomaleném záběru. Pocity flegmatika jsou navenek projevovány slabě, důvodem je vyrovnanost a slabá pohyblivost nervových procesů. Ve vztazích s lidmi je flegmatik vždy vyrovnaný, klidný, středně společenský, jeho nálada je stabilní. Není snadné flegmatika rozrušit nebo ho citově zranit. U člověka s flegmatickým temperamentem je snadné rozvíjet sebeovládání, rozvahu a klid. Dává přednost přátelství a náklonnosti před vzrušením ze zamilovanosti. Ačkoli se rozhodují poměrně pomalu, téměř vždy tak činí samostatně. Mají pomalý, lakonický, tichý, neemotivní projev a preferují roli posluchače. Nebojí se bolesti a nebezpečí, nevyhýbají se jim, ale ani o ně neusilují, vyhýbají se rizikům a konfliktům. Sebevědomí flegmatika je poněkud podceňované, ve skupině není na očích veřejnosti a je skromný. Nemají sebevědomí ani úzkost o sebe, objektivně si cení sebe sama a neztrácejí odvahu. Poslouchají autoritativní vrstevníky a starší, neporušují zákazy a jsou neschopní ze setrvačnosti.

Melancholický typ. Duševní procesy u melancholiků jsou pomalé, na silné podněty reagují obtížně: dlouhodobý a silný stres způsobuje, že lidé tohoto typu zpomalují svou aktivitu a poté ji zastavují. Melancholici jsou ve své práci pasivní, často mají malý zájem. Jsou náchylní ke strachům s důvodem i bez něj.

Pocity u lidí s melancholickým temperamentem vznikají pomalu, ale vyznačují se hloubkou, velkou silou a trváním, v páru jsou submisivní, touží po neopětované lásce, stydí se projevit své city, jsou monogamní. Melancholici jsou snadno zranitelní, těžce snášejí urážky a zármutek, i když navenek jsou všechny tyto zážitky projevovány slabě. Sebemenší nepříjemnost ho může vyvést z rovnováhy. V předvečer jakýchkoli změn v životě se obává, často marně. Jsou náchylní k izolaci, osamělosti, vyhýbají se komunikaci s cizími lidmi, často se stydí, v novém prostředí projevují velkou nešikovnost. Všechno nové a neobvyklé způsobuje u melancholiků inhibovaný stav. Ale v známém prostředí se melancholici cítí klidně a pracují velmi produktivně. Při rozhodování se melancholici rádi radí, jejich rozhodnutí jsou velmi nestabilní. Řeč melancholiků je vzrušená, „zpovědní“, tichá, s odpustitelnými nerozhodnými intonacemi. Bojí se nebezpečí, dlouho nezapomínají na bolest, jsou deprimováni bolestí a utrpením druhých. Melancholici nejsou bojovníci a raději se nechávají unášet proudem života. Pokud se ocitnou v obtížných podmínkách, není pro ně snadné zvládat nové úkoly. Co cholerik smete, flegmatik si nevšimne, sangvinik to obejde – zpravidla se to pro melancholika stane vážnou překážkou. Ztrácejí se, vzdávají se a v takových chvílích opravdu potřebují soucit a podporu od ostatních. Skutečný melancholik to však potřebuje téměř neustále. Ale ti, kdo považují melancholika za k ničemu, se mýlí. Jsou vynikajícími pracovníky, když jsou k tomu vytvořeny potřebné podmínky, existují přesné pokyny a jsou povzbuzováni a podporováni. Sebevědomí melancholika je nestabilně nízké, drží se ve stínu ve skupině, je stydlivý. Nejsou si jisti sami sebou, nevěří ve štěstí, přehánějí své nedostatky. Jsou ostře zranitelní, pasivně se brání, nebojují. Snadno poslouchají autority, neporušují zákazy a kritizují nespravedlivé požadavky. Melancholici mají citlivý nervový systém, a proto jsou silní v literatuře a umění. Výhody tohoto temperamentu se projevují i v profesích, které vyžadují velkou pozornost v podmínkách nuceného rytmu činnosti. Tendence k úzkosti má i pozitivní stránku: melancholik je šetrný a rozvážný. Pro melancholika není hříchem znát možná nebezpečí spojená s jeho vlastním temperamentem a umět se jim vyhnout. Jedním z hlavních je práce, která je v rozporu s jeho charakterem. Samozřejmě, vzdělání a školení budou hrát roli a člověk se se svým podnikáním úspěšně vyrovná, ale cena za chování, které pro něj není charakteristické, může být příliš vysoká. Je poměrně obtížné melancholika rozdmýchat, ale pak je pro něj obtížné ovládat své emoce a chování.