Plemeno včel a zimní odolnost – Včelařský časopis
Pozorovaný pokles zimní odolnosti rodin v chladném klimatickém pásmu je podle našeho názoru spojen s rozšířeným výskytem včel různých jižních plemen s pochybnou nebo slabou odolností vůči dlouhodobému chladu. Proto jsme se rozhodli porovnat různá plemena včel podle tohoto ukazatele. Práce byla provedena ve Voroněžské oblasti.
Během čtyř zim jsme se snažili identifikovat příčinu velkého počtu úhynů včel v zimním období v rodinách karpatského, šedohorského kavkazského, křížence (italský x místní) a priokského plemenného typu, který jej v roce 1994 nahradil.
Především bylo možné zjistit, že při přípravě na zimu šedé horské kavkazské včely koncem srpna – začátkem září výrazněji (o 25-40 %) snížily odchov plodu než karpatské, což mělo negativní vliv na jejich sílu před dlouhým obdobím bez letu. Křížené rodiny si udržely poměrně vysokou úroveň odchovu plodu až do poloviny září a některé z nich karpatské dokonce mírně překonaly.
V priokské skupině plemenného typu byla zaznamenána vysoká variabilita tohoto ukazatele a co se týče průměrné hodnoty, zaujímaly mezilehlou pozici mezi karpatskými a kavkazskými plemeny. Do začátku zimování v letech 1993/94 měly karpatské a křížené rodiny více včel, přibližně o jednu ulici, než kavkazské. V letech 1994 a 1995, v polovině října, dosahovala hmotnost karpatských včelích rodin průměrně 2,5, respektive 2,3 kg. V priokských rodinách plemenného typu bylo včel o něco méně. Nejmenší hmotnost (do 2 kg) byla zjištěna v rodinách šedých horských kavkazských včel. Je třeba poznamenat, že v roce 1995, ve druhé polovině září, kavkazské včely obnovily odchov plodu, což nepochybně negativně ovlivnilo jejich připravenost k zimování.
Z hlediska fyziologické kondice byly karpatské včely na zimování lépe připraveny než ostatní: jejich těla obsahovala o 4,5–6,5 % více sušiny než těla kavkazských včel (rozdíly mezi včelami ostatních skupin byly nevýznamné); vykazovaly tendenci k největšímu nárůstu tukového těla, což naznačuje větší akumulaci rezervních látek.
Sledování zatížení zadního střeva v podzimním období roku 1995 ukázalo, že kavkazské včely využívají poslední lety podnikavěji a v den podzimního sčítání měly o něco méně trusu než jedinci jiných skupin. V důsledku nízké teploty se však některé z včel vylétajících na let nevrátily, čímž došlo k oslabení rodin.
Zimování v roce 1993/94 probíhalo v zimovně při teplotě 5 °C. V roce 4/1995 rodiny zimovaly na letních stanovištích a v bezsněžném lednu a únoru byly silné mrazy (-96 °C). Pozorování ukázala, že meziplemenné rozdíly, které se objevují v předzimním období, se do jisté míry odrážejí ve výsledcích zimování. Při jejich analýze jsme zjistili, že po dobu tří let nebyla v karpatské skupině včel pozorována žádná ztráta rodin, pokud nebereme v úvahu skutečnost, že jedna královna na jaře roku 17 uhynula. Zároveň v kavkazské skupině byla ztráta rodin více než 32 % a v roce 1994/10 více než 1994 %. Ve skupině křížených rodin byla ztráta v první zimě také do 95 %. Priokské včely se z přezimování v roce 20/10 vymanily bez ztrát. Během zimování ve volné přírodě v letech 1994/95 dva kavkazští horští ovčáci a jeden okský ovčák ze tří čeledí v každé experimentální skupině neodolali podmínkám blízkým extrémním.
Index hmotnosti rodin vycházejících ze zimování svědčí ve prospěch karpatských včel. Nejvýraznější rozdíly v kvalitě zimování včel různých plemen byly zjištěny ve druhé a třetí zimě: 2,3 a 2,1 kg včel bylo v rodinách karpatského plemene; 1,6 a 1,7 u plemene Oka; 1,6-0,9 kg – u kavkazských včel. Pokles síly rodin v období podzim-zima-jaro je nejpatrnější u rodin šedých horských kavkazských včel a jejich kříženců (o 33-59 %) a v menší míře u karpatských včel.
Množství plodu vyrostlého do prvního jarního sčítání zhruba odpovídalo síle rodin, což vyžaduje, aby byl tento ukazatel považován za nepřímý v řadě dalších ukazatelů zimovzdornosti.
Data o fyziologickém stavu včel potvrdila, že rodiny nejlépe připravené na zimování lépe, vynakládají méně tělesných rezervních látek, uchovávají si vysokou energii až do jara a směřují ji do výchovy plodu. Data o hmotnosti sušiny v těle a stavu tukového těla u včel karpatského plemene překračovala podobné ukazatele u jiných plemen. Čistota hnízda nám nepřímo umožňuje posoudit zatížení zadního střeva. Nejvíce opotřebovaná hnízda během celého pozorovacího období byla hnízda kavkazských včel, v menší míře hnízda včel okských a prakticky čistá hnízda karpatských včel.
Je nutné věnovat pozornost skutečnosti, že během zimování ve volné přírodě v letech 1995/96 (v podmínkách blízkých extrémním) jsme v hnízdech kavkazských samic zaznamenali zvýšenou krystalizaci potravy na periferii, což pravděpodobně souvisí s nedostatečným oteplením v zimním období, a také s jejich intenzivním využíváním pozdně letního sběru medu ze slunečnic.
Získané údaje jsou v souladu s údaji S.A. Rozova (1928), G.A. Avetisyana, V.A. Gubina a kol. (1969), M.F. Shemetka (1975). Pro větší přesvědčivost a spolehlivost je třeba experiment rozšířit, ale i nyní si dovolíme říci, že nejlepší zimovzdornost ze studovaných plemen v podmínkách Voroněžské oblasti mají karpatské včely; pro identifikaci dědičných znaků zimovzdornosti během srovnávací studie plemen je nutné vytvořit nikoli šetrný, ale naopak extrémní režim charakteristický pro specifické přírodní nebo technologické podmínky (nízké teploty během zimování ve volné přírodě bez izolace; prodloužený pobyt, více než pět měsíců, v zimoviště s daným režimem; použití krmiv charakterizovaných zvýšenou krystalizací, pro zimování jak ve volné přírodě, tak v zimoviště, v oblastech s medovou základnou, která včelám poskytuje rychle krystalizující med).