Kachňata jsou schopna abstraktního myšlení | Věda a život
Kachňata mohou porovnávat skupiny objektů na základě abstraktních podobností a rozdílů.
Kachňata, která se právě vylíhla z vajíčka, vnímají první pohybující se předmět vedle sebe jako svou matku a půjdou za ním, i když to není kachna, ale například člověk. Jev se nazývá imprinting, nebo imprinting, a je považován za zvláštní formu učení.
Aby káčátka poznala svou matku všude a vždy, musí umět abstraktně myslet. (Foto od skeeze / pixabay.com/.)
Káčátko a pár předmětů použitých v experimentu. (Foto Antone Martinho/University of Oxford.)
Rodiče, bratři a sestry, jídlo, nepřátelé atd. mohou být otištěni; učení probíhá rychle, nevratně a nevyžaduje žádné posilování, jako jsou odměny v podobě jídla a dalších věcí. Následně se mládě chová v souladu s tím, co mu bylo vtisknuto; Nejznámějším příkladem otiskování je následující reakce, kterou jsme právě popsali na příkladu káčátek.
Studium imprintingu začal slavný zoolog a etolog Konrad Lorenz, který jej poprvé objevil při pokusech s divokými husami; Později se ukázalo, že otiskováním se mohou učit i jiná zvířata, a ne nutně v prvních dnech po narození – různé fáze otiskování mohou trvat roky.
Vraťme se však k našim kachňatům. Vědci z Oxfordu s nimi provedli následující experiment: novorozeným mláďatům byl ukázán pár geometrických objektů, které jsou vzájemně propojeny a pohybují se v kruhu. Může to být válec a pyramida, koule a krychle, nebo krychle a válec atd., natřené určitou barvou – modrá, červená, žlutá. Kachňata si předměty otiskla do mysli a začala za nimi utíkat. Pak se jim ale ukázaly další geometrické kompozice, které se tvarem a barvou lišily od těch, které kachňata viděla dříve, i když si dvojice jako celek byly poněkud podobné. Například káčátko s otištěným párem koulí byl zobrazen pár jehlanů nebo pár jehlan a válec. Ani pyramida, ani válec nejsou jako koule, ale dvojice koulí je jako dvojice pyramid v tom, že oba objekty mají stejný tvar.
Jinými slovy, cílem bylo zjistit, zda mláďata mohou operovat s takovými znaky podobnosti a odlišnosti, zda je dokážou zobecnit. Jak se ukazuje, mohou: v článku in Věda Autoři píší, že většina káčátek, kterým byly ukázány dvě koule, pak sledovala dvě pyramidy, ale ne dva nepodobné objekty.
Pokud se otiskly nepodobné předměty, tedy pokud kuřátka nejprve viděla například válec a kouli, pak nesledovala jehlan a jehlan, ale jehlan a krychli – protože nový pár nepodobných objektů byl více podobný prvnímu páru válce a koule. (Pamatujte si, že objekty z nových dvojic jim ještě nebyly ukázány.) Totéž se stalo, když se změnila barva objektů. Video z experimentu si můžete prohlédnout zde.
Dalšími zvířaty schopnými analyzovat abstraktní rysy podobnosti a odlišnosti jsou lidoopi, vrány a papoušci. Ale taková schopnost u nich byla dosud objevena pouze speciálním výcvikem, odměňujícím „studenty“ za správné odpovědi; kachňata vyhodnotí podobnosti a rozdíly spontánně, díky otiskovací proceduře.
S největší pravděpodobností je naléhavá biologická nutnost přiměla během evoluce zvládnout rychlé abstraktní myšlení: pamatujte, že otiskování je nezbytné, aby si kuřata zapamatovala, jak vypadá jejich matka. A kdyby prostě udělali něco jako okamžitou fotografii a pak ji s ním srovnali, rychle by se ztratili – vždyť skutečná matka kachna chodí, plave, mává křídly, otáčí se nejprve na jednu stranu, pak na druhou a pokaždé vypadá určitým způsobem. znamená jinak. Při pohledu na ni tedy kachňata musí mít na paměti některá znamení, která by jim umožnila rozpoznat svou matku v jakékoli situaci.
Autor: Kirill Staševič
- Vrány vyšetřují smrt svých bratrů
- “Mysli na to, co říkáš!”
- Corvus sapiens?
- Papoušci se stejně jako opice učí jeden od druhého
- Mozeček pomohl lidoopům stát se chytřejšími
Anon 
Vlákno o zneužívání v dětství
Anonymové, je tu někdo, kdo měl opravdu špatné dětství? Ne jako Vůdce, ale s opilými nebo zdrogovanými rodiči, fyzickým a morálním násilím?
Jak s tím žijete? Říkáte to někomu? Překonali jste to v sobě? Vytvořili jste si rodinu, nebo se bojíte?
Anonymka to měla hrozně špatné, ale bojím se to říct i manželovi. Když se to najednou nějak vybaví, strašně se stydím, cítím se špinavá. Tvrdím, že naše rodina není špatná, že jsem měla dobré dětství, ale ve skutečnosti mám v noci pořád noční můry. Nedokážu odpustit rodičům, ale neustále je omlouvám.
V poslední době se to zhoršilo, protože mám sama děti. Bojím se, že se stanu takou. Bojím se, že si nevšimnu hranice, která odděluje normalitu od zkaženosti. Vím, že to zní divně, ale moji rodiče upřímně věří, že mě dobře vychovali, protože jsem údajně v životě úspěšná. A to, že se mi z opilých lidí pořád třesou kolena, je blbost.
#2 2014-06-20 08:33:27
Anon
Re: Vlákno o zneužívání v dětství
V jistém smyslu to tak bylo, nechlubím se před cizími lidmi, nevšímám si následků. Nechápu ty, kteří si vychutnávají své problémy, když je zanechají.
#3 2014-06-20 08:43:36
Anon
Re: Vlákno o zneužívání v dětství
Nechápu ty, kteří si libují v problémech, které zanechali po sobě.
Máš prostě štěstí, že to nemá žádné následky. Nebo o nich potlačuješ myšlenky, i to se stává.
#4 2014-06-20 10:13:55
Anon
Re: Vlákno o zneužívání v dětství
Měl jsem dost ošklivé dětství, ale jako dítě jsem tomu nerozuměl. Teď už to chápu, ale na dětství si sotva vzpomínám, paměť mám krátkou. Neexistuje způsob, jak ověřit, jestli jsem traumatizovaný, nebo ne. Mezitím mám v současnosti problémy a velmi vážné. Možná pocházejí z dětství, možná z mládí, možná jsou důvody organické. Nemůžu na to přijít sám, nemůžu si dovolit specialistu a je to nutné? Myslím, že by bylo zajímavé znát pravdu, ale byla by tato znalost prakticky užitečná? Oh, o tom pochybuji.
#5 2014-06-20 10:18:14
Anon
Re: Vlákno o zneužívání v dětství
Anonymové, je tu někdo, kdo měl opravdu špatné dětství? Ne jako Vůdce, ale s opilými nebo zdrogovanými rodiči, fyzickým a morálním násilím?
Jak s tím žijete? Říkáte to někomu? Překonali jste to v sobě? Vytvořili jste si rodinu, nebo se bojíte?
Anonymka to měla hrozně špatné, ale bojím se to říct i manželovi. Když se to najednou nějak vybaví, strašně se stydím, cítím se špinavá. Tvrdím, že naše rodina není špatná, že jsem měla dobré dětství, ale ve skutečnosti mám v noci pořád noční můry. Nedokážu odpustit rodičům, ale neustále je omlouvám.
V poslední době se to zhoršilo, protože mám sama děti. Bojím se, že se stanu takou. Bojím se, že si nevšimnu hranice, která odděluje normalitu od zkaženosti. Vím, že to zní divně, ale moji rodiče upřímně věří, že mě dobře vychovali, protože jsem údajně v životě úspěšná. A to, že se mi z opilých lidí pořád třesou kolena, je blbost.
chudák.(
Anončik, miluješ své rodiče, nebo ne? Pokud ne, možná je lepší přerušit kontakt?
strach z toho, že se stanete stejnými. Sledujte se, analyzujte své činy, přemýšlejte svou hlavou, pak se takoví nestanete. Bez chyb se neobejdete, ale ať jsou to vaše chyby, ne chyby vašich rodičů.
#6 2014-06-20 10:23:35
Anon
Re: Vlákno o zneužívání v dětství
Můj otec je alkoholik, pamatuji si celé dětství, jak se opilý povaloval.
#7 2014-06-20 10:36:14
Anon
Re: Vlákno o zneužívání v dětství
Anon si myslel, že měl normální dětství. Přesněji řečeno, vůbec si na své dětství nepamatoval, pak si náhodou přečetl http://plohie-roditeli.livejournal.com/
A připomněl mi spoustu věcí. Ukázalo se, odkud Anon vzal tolik švábů. Není třeba odkládat dětské problémy a říkat „je to už dávno – co je na tom pamatovat“, když se vám od té doby hlavou honí nějaká nezničitelná kravina a nemůžete se jí zbavit.
Anon odsunul stereotyp „k psychoterapeutům chodí jen flákači a psychopati“, našel si normálního (to je důležité!) lékaře, tj. ne ortodoxního psychopata, patriarchálního blbce nebo nějakého jiného mystického úchyláka, a časem všechny své problémy vynesl na světlo a vyřešil je. Ale i když Anon nedokázal pochopit nebo si ani vzpomenout na důvod svých švábů, bylo to velmi těžké žít.
#8 2014-06-20 11:58:16
Anon
Re: Vlákno o zneužívání v dětství
Bylo to, obejdu se bez detailů, budu mluvit jen o důsledcích – strach z absolutně všech lidí, rozhovory po telefonu, strach z toho, že se někomu nebudete líbit a jistota, že vás určitě nebudou mít všichni rádi, protože jste ošklivý kus sračky. Dřív (sakra, teď je dokonce vtipné si na to vzpomenout) jsem se vždycky ptala, jestli můžu na záchod (jaká zatracená ostuda), když jsem něco rozlila nebo rozbila, málem jsem dostala hysterický záchvat a omlouvala se. Styděla jsem se jíst před ostatními lidmi, styděla jsem se za každý kousek jídla. Neustále nějaké sebeironické vtipy, zesměšňování vzhledu, charakteru, schopností, typu, když se neposeru já, neposere se nikdo. Ale naštěstí to teď postupně mizí, hlavně díky tomu, že s rodinou prakticky nekomunikujeme.
Nejostudnější je, že mi nechybí a nemám pocit, že bych s nimi měla komunikovat. Mohla jsem jim už dávno odpustit, ale občas se to pořád opakuje a já se naštvem.
#9 2014-06-20 12:27:59
Anon
Re: Vlákno o zneužívání v dětství
Ach, teplý domov pro traumatizované děti #3. ))
Jako vždy, lidé, kteří píší, nejsou ti, kteří skutečně prožili hrozné dětství plné násilí, bití a bůhvíčeho ještě, ale šťastné děti, které jako děti dostaly pusu na zadek.
A nikdo nemyslí na rodiče. Představte si, jak těžké pro ně je vidět, že jejich milované dítě je jak ošklivé na pohled, tak bez talentu a nic moc. Samozřejmě je ubohé, ale svépomocné, ale na druhou stranu ne všichni rodiče mají růžové brýle s TAKOVÝM počtem dioptrií. ) Přitom všichni toto nešťastné dítě vychovávají, krmí ho, napojují, platí za jeho vzdělání a často bydlí v bytě svých rodičů – všechno je pro něj, ale není dostatečně chváleno a pak jsou hned zranění – zranění.
Předtím (sakra, je vtipné si to i teď vzpomenout) se vždycky ptala, jestli můžu jít na záchod (to je ale ostuda), a když něco vylila nebo rozbila, málem se zuřivě omlouvala.
Co je na tom tak hrozného? Když něco rozbijete nebo vylijete, musíte se omluvit. Obecně se obvykle ptají, zda si můžete dovolit jít na záchod – pokud například odcházíte od stolu, když je celá rodina shromážděna, nebo je nějaký důležitý rozhovor – ne že byste se hrdě postavili “musím čůrat” a šli. Ve škole, v ústavu se také ptají, jestli je možné jít ven během vyučování – nic, nikdo se nikdy při takové hrůze nezranil. ))