Amulety | Wiki Hollow Knight | Fandom

Okouzluje (pův. Přívěsky) – speciální typ předmětů ve hře Hollow Knight, poskytující svému nositeli různé bonusy. Každý amulet vyžaduje jiný počet buněk, aby začal fungovat. Amulety můžete vybavit pouze tehdy, když postava odpočívá na lavičce.

Buňky

Sloty umožňují vybavit více amuletů. Každý amulet vyžaduje jiný počet slotů.

Zpočátku má rytíř u sebe pouze 3 buňky, dalších 8 lze získat během hry.

číslo	Zdroj	Požadavky
1	Salubra na Zapomenuté křižovatce za 120	Dostupnost 5 amuletů
2	Salubra na Zapomenuté křižovatce za 500	Dostupnost 10 amuletů
3	Salubra na Zapomenuté křižovatce za 900	Dostupnost 18 amuletů
4	Salubra na Zapomenuté křižovatce za 1400	Dostupnost 25 amuletů
5	Nad polohou Cornifer v Misty Canyonu	Přítomnost Shadow Cape/Tear of Yzma
6	Odpady z hub	Zabití dvou houbových obrů
7	Odměna v Koloseu bláznů	Kompletní Trial of the Warrior
8	Bahenní tlama	Porazit Grimma

Zahlceni

Pokus o vybavení amuletu, který vyžaduje více neobsazených slotů, než má postava, bude mít za následek vybavení amuletu a způsobí, že se postava stane „přečarováním“. Musíte se pokusit vybavit amulet 5krát a pátýkrát se amulet konečně nasadí.

Přečarovaná postava však získá účinek všech vybavených amuletů utrpí dvojnásobné poškození.

Okouzluje

Ikona	Efekt	Buňky
	Rozmarný kompas (orig. Wayward Compass) Při otevření mapy šeptá vaši polohu. Pomáhá tulákovi orientovat se ve vesmíru.
	Hrabařský roj (orig. Shromažďování roje) Nositele bude všude pronásledovat roj much, které seberou hozenou geo.

Užitečné pro ty, kteří neradi opouštějí i ty nejmenší věci.

Pomůže vám uniknout z nebezpečí.

Umožňuje vám vyřezat ze svých nepřátel více DUŠE s každým úderem hřebíku.

Zvyšuje sílu kouzel a umožňuje jim způsobovat větší poškození.

Umožňuje vám vydolovat ze svých nepřátel mnohem více DUŠE s každým úderem hřebíku.

Nositel se může častěji pohybovat trhavě a dokonce trhat směrem dolů. Skvělé pro ty, kteří se chtějí pohybovat rychleji.

Zvyšuje rychlost běhu nositele, což mu umožňuje snadněji uniknout problémům a porazit protivníky.

Při poškození doplňuje SOUL.

Při plném zdraví bude váš nehet při každém zásahu vydávat žhavé paprsky.

Tento amulet je velmi křehký a po smrti majitele se rozbije.

Tento amulet je velmi křehký a po smrti majitele se rozbije.

Tento amulet je velmi křehký a po smrti majitele se rozbije.

Umožňuje utratit méně DUŠE za kouzla.

Umožňuje útočit bez pohybu během útoků.

Zvyšuje sílu nehtu nositele a umožňuje, aby zasažení nepřátelé byli při každém zásahu odhozeni zpět.

Umožňuje častěji trefit hřebík.

Výrazně zvyšuje oblast útoku hřebíkem, což vám umožňuje zasáhnout protivníky z velké vzdálenosti.

Síla nositele se zvyšuje, když je blízko smrti.

Kdykoli utrpíte poškození, zaútočte na všechny nepřátele v okolí trnitým plevelem.

Skořápka nevydrží věčně a dříve nebo později může prasknout od úderů nepřátel.

Transformuje Pomstychtivého ducha v hordu létajících a kousajících Tremobabies.

Nositel bude vyzařovat hrdinskou vůni.

Larvy nepotřebují jíst a ochotně se obětují, pokud je jejich rodič v nebezpečí.

Umožňuje nositeli rychle soustředit DUŠI a hojit rány.

Výrazně zpomaluje zaměření DUŠE, ale umožňuje dvakrát efektivněji léčit.

Během odpočinku je nositel pokrytý skořápkou životaschopné krve, která absorbuje část poškození.

Během odpočinku je nositel pokryt skořápkou životaschopné krve, která nese významnou část poškození.

Nositel bude mít silnou skořápku, která snese větší poškození, ale nebude se moci léčit DUŠÍ.

Postupně léčí rány nositele, což vám umožňuje obnovit zdraví bez zaměření DUŠE.

Když se soustředí, šíří kolem nositele oblak spor, který způsobuje poškození nepřátel.

Při použití Shadow Dash způsobí tělo nositele poškození nepřátelům.

Během SOUL Focus na sebe nositel vezme novou podobu a může se pohybovat, aby se vyhnul nepřátelům.

Zvyšuje zvládnutí technik nehtů, což vám umožňuje soustředit se a provádět techniky rychleji.

Přivolává malé tkalce, připravené nejen dělat společnost nositeli, ale také ho bránit.

Vytváří štít, který sleduje nositele a snaží se ho chránit.

Umožňuje nositeli nabíjet Dream Nail rychleji a vyřezávat s ním více DUŠE z nepřátel.

Hostitel musí najít členy skupiny a posbírat jejich plameny. Neshromážděné plameny budou označeny na kartě nositele.

Nese píseň, která chrání nositele před poškozením.

Otevírá cestu k místu narození.

Tento amulet je součástí nositele a nelze jej odstranit.

Pohádka Jak mravenec spěchal domů od Vitalije Bianchiho, kterou si už mnoho let oblíbilo mnoho rodin. Vypráví příběh mladého mravence, kterého vítr odfoukl daleko od jeho mraveniště spolu s listem ze stromu. Podaří se mu dostat domů před západem slunce a kdo mu pomůže vrátit se do rodného mraveniště a jak? Přečtěte si pohádku společně s dětmi. Děti se z ní dozví, že se nevyplatí vystavovat zbytečnému nebezpečí a že není ostuda požádat v obtížné situaci o pomoc druhé.

Doba čtení: 9 min.

Mravenec vylezl na břízu. Dosáhl vrcholu, podíval se dolů a tam, na zemi, bylo sotva vidět jeho rodné mraveniště.

Mravenec seděl na listu a přemýšlel:

„Trochu si odpočinu a pak půjdu dolů.“

Mravenci jsou přísní: jakmile slunce zapadne, všichni běží domů. Když slunce zapadne, mravenci uzavřou všechny průchody a východy a jdou spát. A kdo se opozdí, alespoň nocuje venku.

Slunce už zapadalo k lesu.

Mravenec sedí na listu a přemýšlí:

„To je v pořádku, zvládnu to: z kopce to jde rychleji.“

Ale list byl špatný: žlutý, suchý. Zafoukal vítr a utrhl to z větve.

List letí lesem, přes řeku, přes vesnici.

Mravenec letí na listu, houpá se – sotva živý strachy.

Vítr zanesl list na louku za vesnicí a tam ho hodil. List spadl na kámen a mravenec si zlomil nohy.

Moje malá hlavička je pryč. Teď se domů nedostanu. Kolem je rovina. Kdybych byl zdravý, hned bych tam běžel, ale problém je v tomhle: bolí mě nohy. Je to tak otravné, že bych se mohl kousat do země.“

Mravenec se podívá: vedle něj leží Housenka-zeměměřič. Červ je červ, jen má vpředu a vzadu nohy.

Mravenec říká zeměměřiči:

– Geodette, geodete, odvezte mě domů. Bolí mě nohy.

– Tak nastup, svezu tě.

Malý mravenec vylezl zeměměřiči na záda. Prohnul se, přiložil zadní nohy k předním a ocas k hlavě. Pak se náhle narovnal do plné výšky a lehl si na zem s klackem. Změřil si na zemi svou výšku a pak se zase stočil do oblouku. A tak šel dál a dál a měřil zemi. Malý mravenec létal někdy k zemi, někdy k nebi, někdy vzhůru nohama, někdy vzhůru nohama.

– Už to nevydržím! – křičí. – Přestaň! Nebo tě kousnu!

Zeměměřič se zastavil a natáhl se na zem. Mravenec se spustil a sotva popadal dech.

Rozhlédl se a uviděl: před sebou louku, na louce leží posekaná tráva. A přes louku šel Pavouk-Senosekař: nohy měl jako chůdy, hlavu si houpal mezi nohama.

– Pavouku, Pavouku, vezmi mě domů! Bolí mě nohy.

– Dobře, posaď se, svezu tě.

Mravenec musel vyšplhat po Pavoukově noze až ke kolenu a od kolena dolů na Pavoukova záda: Žněc má kolena výš než záda.

Pavouk začal pohybovat svými chůdami – jednou nohou sem, druhou tam; všech osm nohou se Mravenci před očima mihlo jako paprsky. Ale Pavouk neběžel rychle, jeho břicho škrábalo o zem. Mravence už tahle jízda unavovala. Málem Pavouka kousl. Pak ale naštěstí vyšli na hladkou cestu.

„Slez dolů,“ říká. „Támhle běží střevlík, je rychlejší než já. Mravenec slezl dolů.“

– Broučku, Broučku, vem mě domů! Bolí mě nohy.

Jakmile měl mravenec čas vylézt střevlíkovi na hřbet, rozběhl se! Nohy měl rovné jako kůň.

Šestinohý kůň běží, běží, netřese se, jako by letěl vzduchem.

Rychle jsme došli k bramborovému poli.

„A teď lehni dolů,“ říká střevlík. „S mýma nohama nepřeskočíš bramborové hroudy. Vezmi si jiného koně.“

Vršky brambor jsou pro Murav’išku hustým lesem. I se zdravýma nohama se dá běhat celý den. A slunce je už nízko.

Najednou mravenec slyší někoho pištět:

„No tak, Mravenečku, vylez mi na záda, skočíme.“ Mravenec se otočil – stál tam Brouk-Blecha, sotva viditelný ze země.

– Ano, jsi malý! Nemůžeš mě zvednout.

-A ty jsi velký! Vylez, říkám.

Antovi se nějak podařilo vejít se Bloshakovi na záda. Sotva se mohl postavit nohama.

– A vy jste se dostali dovnitř, tak vydržte.

Blecha si schovala tlusté zadní nohy pod sebe, byly jako skládací pružiny, a cvak! narovnala je. Podívej, už seděla na posteli. Cvak! na druhém. Cvak! na třetím.

Takže celá zahrada byla odříznuta až k plotu.

-Můžeš projít plotem?

– Nemůžu přelézt plot: je moc vysoký. Zeptej se Kobylky: on může.

– Kobylko, Kobylko, vezmi mě domů! Bolí mě nohy.

– Sedni si na zátylek.

Mravenec seděl Kobylce na zádech.

Koník složil své dlouhé zadní nohy napůl, pak je hned narovnal a vyskočil vysoko do vzduchu jako Blecha. Ale pak se za ním s prasknutím rozevřela křídla, přenesla Koníka přes plot a tiše ho spustil na zem.

„Stůj!“ řekl Koník. „Už jsme dorazili.“

Mravenec se dívá před sebe a je tam řeka: pokud po ní plavete rok, nebudete ji moci překročit.

A slunce je ještě níže.

— Ani nedokážu přeskočit řeku. Je moc široká. Počkejte chvilku, zavolám Vodní chodkyni: bude vaší převoznicí.

Začal praskat po svém a hle, po vodě se řítil člun na nohou. Řítil se k němu. Ne, nebyl to člun, ale Vodní chodec.

– Vodochodče, Vodochodče, vem mě domů! Bolí mě nohy.

– Dobře, posaď se, přesunu tě.

Mravenec se posadil. Vodní chodec vyskočil a kráčel po vodě, jako by to byla suchá země. A slunce už bylo velmi nízko.

– Zlatíčko, pospěš si! – ptá se Ant. – Nepustí mě domů.

„Mohli bychom to udělat ve větším měřítku,“ říká Vodomere.

Ano, jak to nechá! Odráží se, odráží nohama a kutálí se a klouže vodou jako po ledu. Rychle jsem se ocitl na druhé straně.

– Nemůžeš chodit po zemi? – ptá se mravenec.

– Těžko se mi chodí po zemi, nohy mi nekloužou. A podívej: přede mnou je les. Najdi si jiného koně.

Mravenec se podíval před sebe a uviděl: nad řekou se táhl les, vysoko k nebi. A slunce už za ním zmizelo. Ne, mravenec se domů nedostane!

„Podívej,“ říká Vodoměr, „tady ti leze kůň.“

Mravenec vidí plazit se kolem květnového brouka – těžkého, nemotorného brouka. Jak můžeš na takovém koni cválat daleko? Nakonec si poslechl Vodoměra.

– Chrušču, Chrušču, vezmi mě domů. Bolí mě nohy.

– A kde jsi bydlel?

– V mraveništi za lesem.

– Je to dlouhá cesta. Co s tebou mám dělat? Nastup, svezu tě.

Mravenec se plazil po tvrdé straně brouka.

-Eh, hloupý! Postav se na hlavu.

Mravenec vylezl Broukovi na hlavu. A je dobře, že nezůstal na jeho zádech: Brouk mu zlomil hřbet vedví, zvedl dvě tvrdá křídla. Broukova křídla jsou jako dva obrácené žlaby a zpod nich se plazí a rozkládají další křídla: tenká, průhledná, širší a delší než ta horní.

Brouk začal funět a funět: „Uf, uf, uf!“ Jako by startoval motor.

– Strýčku, – ptá se mravenec, – pospěš si! Miláčku, pospěš si!

Brouk neodpovídá, jen funí:

Najednou se tenká křídla začala třepotat a pracovat. „Žžž! Ťuk-ťuk-ťuk.“ – Chrušč se vznesl do vzduchu. Jako korek ho vítr vymrštil vzhůru – nad les.

Mravenec shora vidí: Slunce se již dotklo země svým okrajem.

Jak Chrušč spěchal dál, i Muravjuškovi se tajil dech.

„Žžžž! Ťuk-ťuk-ťuk!“ – řítí se Brouk a vrtá vzduchem jako kulka.

Les se pod ním mihl a zmizel.

A tady je ta známá bříza a mraveniště pod ní.

Přímo na vrcholu břízy Brouk vypnul motor a – plác! – sedl si na větev.

– Strýčku, drahý! – prosil mravenec. – Ale jak mám slézt dolů? Bolí mě nohy, zlomím si vaz.

Brouk složil svá tenká křídla podél zad. Shora je zakryl tvrdými žlábky. Konce tenkých křídel opatrně zastrčil pod žlábky.

Zamyslel se nad tím a řekl:

– A jak se tam dostaneš, to nevím. Na mraveniště nepoletím: vy mravenci koušete velmi bolestivě. Dostaň se tam sám, jak nejlépe umíš.

Malý mravenec se podíval dolů a tam, přímo pod břízou, byl jeho domov.

Podíval jsem se na slunce: slunce už sahalo po pás pod zem.

Rozhlédl se kolem sebe: větve a listí, listí a větve.

Mravenec se domů nedostane, ani kdyby skočil po hlavě!

Najednou uvidí: na listu opodál sedí housenka válečníka, tahá ze sebe hedvábnou nit, tahá ji a ovíjí ji kolem větvičky.

– Housenko, Housenko, pusť mě domů! Zbývá mi poslední chvilka – nepustí mě domů na noc.

– Nechte mě být! Vidíte, něco dělám: spřádám přízi.

– Všichni mě litovali, nikdo mě neodstrčil, ty jsi byl první!

Mravenec neodolal, vrhl se na ni a kousl ji!

Housenka se polekala, zastrčila tlapky, udělala salto z listu a sletěla dolů.

A mravenec se ho drží – pevně se drží. Ale nepadali dlouho: něco se shora objevilo – trhnutí!

A oba se houpali na hedvábné niti: nit byla namotaná na větvičku.

Mravenec se houpá na válcovači listí jako na houpačce. A nit se prodlužuje, prodlužuje, prodlužuje: odvíjí se z břicha válcova listí, natahuje se, netrhá se. Mravenec a válcova listí klesají níž, níž, níž.

A dole, v mraveništi, se mravenci potulují, spěchají, zavírají vchody a východy.

Všechno zavřeli – zbýval už jen jeden, poslední, vchod. Mravenec a housenka se přemetli – a domů!