Přečtěte si Nemanželský dědic. Staňte se drsnějším – Klyuchevskoy (Lyokha) Alex – Strana 1 – LitMir Club

Jegor zasténal a otevřel oči. Paže, zkroucené v kloubech, ho strašně bolely. Nohy mu nedosahovaly na podlahu. Zvedl hlavu a uviděl, že je zavěšen nataženýma rukama na řetězu přehozeném přes kovový trám téměř pod stropem. Bolela ho hlava, když do něj narazil náklaďák, silně narazil do volantu. Jegor byl ve skutečnosti celou tu dobu v bezvědomí a bylo by lepší, kdyby to tak zůstalo, pomyslel si smutně. Málem si zkroutil krk, ale podařilo se mu vidět sám sebe: zbyly mu jen kalhoty. Trup měl nahý a věznitelé mu dokonce sundali i ponožky, jak zjistil podle pohybu prstů u nohou. Bylo ale jasné, proč mu byla taková zima.

Jegor zavřel oči a snažil se darem promluvit. Ale zatraceně tvé auto, Jegoruško, nepochopil jsi, že ty okovy jsou ty samé, které jsi nedávno osobně sundal z rukou Kernovi v zasedací místnosti Rady?

Musel jsem se takhle chytit. Idiote. Pradědeček teď bude muset být zodpovědnější při výběru velitele.

Myšlenka, že z téhle kaše vyvázne živý, Jegora nenapadla. Dokonce ho překvapilo, že ho ještě nezabili. Ale Lucy si pravděpodobně pomyslí, že nepřišel, protože ji už unavoval a rozhodl se, že toho má dost. Ona se rozhodně rozhodne a jen jeho mrtvola ji může přesvědčit o opaku. Tedy pokud by ho brzy našli.

I když to zjistí, kam půjdou? Vysílač by měl být stále v uchu, ale nemůže se ho dotknout, aby se hovor uskutečnil. Abyste mohli zaměřit směr, musíte vědět, že je to nutné. A teď si všichni myslí, že směr postele jeho přítelkyně není potřeba, zvláště když všichni Ušakovovi už vědí, kde tato postel je.

Jegor naslouchal svým pocitům. Na tu perlu si tak zvykl, že si už neuvědomoval, jestli ji má v uchu, nebo ne. Kroutil hlavou ze strany na stranu a snažil se přitisknout ucho k natažené ruce. Podařilo se mu to a pak si uvědomil, že tam žádný vysílač není. Poslední naděje, že by ho někdo našel a zachránil, praskla jako mýdlová bublina. Teď mohl Jegor bez jakýchkoli „ale“ říct, že je odsouzen k záhubě.

Pak Jegor uslyšel kroky. Už si uvědomil, že je někde jako v opuštěné továrně, a ozvěna byla ještě silnější než vítr.

„Už ses vzpamatoval, ty parchante,“ stál před ním docela vysoký muž. Jegor ho někde viděl. Ano, tohle je ten chlap, co sedí v licenční komoře.

„Odkud se v tobě bere taková nenávist? Ani tě neznám,“ měl žízeň a dvojité vidění, ale Jegor se stále snažil odpovědět.

– Ach, tohle je přesně ten případ, kdy se přání mých přátel naprosto shodovala s mými. – A muž se rozesmál. – Potřebovali Ušakova. Nevím proč. Váš vůdce má někoho, kdo by kohokoli nahradil. Pravděpodobně k provedení zastrašovací kampaně. Ale já bych chtěl, aby vůdce našel vaši zohavenou mrtvolu.

„Nevědí,“ začaly se Jegorovi honit hlavou myšlenky. „Nevědí, že celá obrana klanu je navázána na mě. Potřebovali nějakého Ušakova. Ani neznají moje jméno. A já se musím ujistit, že to nezjistí. Musím je tak rozzlobit, že mě prostě zabijí a nedostanou žádná data.“

Jegor se vzpamatoval. Paže ho bolely, ale sakra, byl to silný, vycvičený chlap, ne křehká mladá dáma. Žádný problém, vydrží to, když se mu podařilo nechat se zajmout.

Když ho muž udeřil do obličeje, Jegor se zhoupl na řetězu, který ho držel, prudce se vztyčil a chytil se řetězu oběma rukama. Napjal břišní svaly a podařilo se mu ovinout nohy kolem krku toho parchanta. Muž křičel a snažil se vyprostit. Jegor slyšel, jak k němu nějací lidé běží, a napjal svaly ještě víc. Otočil se kolem řetězu, využil hybnosti vlastního těla a zlomil vaz muži, který se k němu tak neopatrně přiblížil. Pak pomalu uvolnil jeho tělo ze sevření a nechal ho spadnout na podlahu.

– Tenhle urozený šmejd srazil Kasjanyche! – zařval nějaký parchant, spíš jako přerostlá fretka. V rukou držel pálku. Jegor zavřel oči a připravil se na úder. Ten následoval okamžitě. Prohnul se, ale nevydal ani hlásku. Těmto tvorům by nedopřál potěšení vidět ho křičet bolestí.

Po první ráně následoval druhý, pak třetí. Jegor brzy ztratil vědomí, jeho tělo ochablo a ještě pevněji stahoval řetěz, který se mu zarýval do kůže na zápěstích.

Lucinda seděla v knihovně obrovského domu Kernových. Seděla ve tmě s nohama nahoře na pohovce a objímala polštář. Kosťa někam odešel a nikdo jí nevěděl říct přesně kam. Byla vyděšená, tak vyděšená, že už nikdy neuvidí Jegora živého, že se jí svíral žaludek. Tak vyděšená, že se ani nemohla rozplakat, dokázala jen sedět na té zatracené pohovce, objímat ten zatracený polštář a jemně se houpat.

S každou vteřinou se naděje, že Jegor žije, rozplývala jako sníh v horku a dívku vrhala do propasti zoufalství.

„Kéž bys byl naživu. Prosím,“ zašeptala. „Můžeš jít, kam chceš, a ke komu chceš, můžeš se vdát, vychovávat děti, prostě žít. Mně bude stačit vědět, že jsi naživu.“

Moc se jí chtělo plakat, ale slzy netečly. Oči ji už bolely a pálily, jako by do nich někdo šplíchl kyselinou.

Ve tmě se něco pohnulo a na klín jí skočila obrovská, uhlazená černá kočka.

„Parazite,“ zašeptala dívka a prohrábla si rukama hedvábnou srst. Kocour k ní otočil hlavu s širokým obočím a jeho žluté oči se ve tmě zaleskly. „Parazite, kde je? Víš, kde je Jegor?“

„Mňau,“ kocour jí položil přední tlapku na ruku a pak se svět zatočil a Lucy se ocitla v místnosti, která ze všeho nejvíc připomínala výrobní dílnu nějaké opuštěné továrny.

Lucy se zvedla z podlahy, kde se ocitla, a překvapeně se rozhlédla. A pak vykřikla, když spatřila visící krvavé tělo.

„Jegore, proboha, Jegore,“ ztuhla na místě a nedokázala se přinutit k pohybu, protože ze všeho na světě se bála potvrzení, že je mrtvý.

Odněkud ze strany se ozval hlasitý výkřik, něčí vzlyk a pak z boční chodby zavanul studený vánek. To všechno dívku jako by povzbudilo a ona se vrhla ke svému příteli. A ať se děje cokoli. I kdyby se stalo něco nenapravitelného, nemohla ho nechat takhle viset pro pobavení těch bastardů, kteří tohle zařídili.

Lucy tak spěchala, že si nevšimla, jak z další boční chodby vyskočila ta samá fretka, která trápila Jegora.

Tolik toho měl pro toho arogantního podivína připraveného. Chtěl se té arogance zbavit tak moc, že se i jeho komplici ucukli, když jim popisoval, co s tím fešákem udělá.

A pak se začalo dít něco divného a šli se podívat, aniž by se podívali, jestli je některý z Ušakovů naživu, nebo už kopl do klína. No, možná to trochu přehnal, když ho bil. Ale ten parchant srazil Kasjanycha jen nohama. A je dobře, že mu ten samý Kasjanych nasadil protimagické náramky. Jinak by se určitě nevyvázli jen s jednou mrtvolou. Jak jen nenáviděl tu urozenou šmejdku. Vždyť hned jak se narodil, všechno mu bylo předáno na stříbrném podnose: peníze, moc, vzhled, holky, magie, všechno nejlepší.

Tyto myšlenky uvízly fretce v hlavě jako tříska a ani ho nenapadlo, že Jegor toho tolik dokázal obludnou prací. Ani ho nenapadlo, že nebýt vyčerpávajícího, nekonečného a bolestivého výcviku, dokázal by Ušakov Kasjanyče zabít, obzvlášť takovým způsobem, jakým to předvedl.

Fretka neviděla, co se děje na chodbě, ale slyšela jen divoký výkřik jednoho ze svých partnerů a pak se dovnitř vnesla smrtelná zima a vzduch byl zřetelně cítit rozkladem, tak silně, že tento zápach přerušil pach krve.

Cítil, jak se mu ježí vlasy na zátylku, a rozběhl se. Ale nejdřív plánoval bodnout Ušakova do jater. Aby mu, když nezemře, nedal šanci přežít.