Nektarinka – zážitek z pěstování v severní zahradě.
V sadu na našem pozemku roste v současné době více než třicet ovocných stromů a zhruba stejný počet bobulovinových keřů. Kromě těch běžných – jabloní, hrušní, švestek, angreštu a rybízu, se zde vyskytují i vinná réva, třešně, aktinidie, gummi, sladkoplodá slivoň a nektarinky, které jsou v našich zahradách stále vzácné. Právě o poslední z uvedených plodin vám chci povědět.
Příběh jejich objevení v naší zahradě je spojen se slavným farmářem a šlechtitelem ze Smolenska Jurijim Michajlovičem Čugujevem. Na jaře roku 2002 přijel do Petrohradu, přednášel zahradníkům a přivezl si své sazenice. Koupil jsem od něj pět odrůd hroznů, sladkoplodou švestku a tři odrůdy nektarinek – Nalezeno, myš a červencová růže. Byly to tříleté rostliny s uzavřeným kořenovým systémem, naroubované na trnku, dobré, silné rostliny. Zasadil jsem je na nejteplejší místo na jižním svahu, dle všech doporučení slavného šlechtitele.
Přes léto sazenice dobře rostly a na podzim jsem jim kolem kmenů posypal rašelinou a sazenice svázal smrkovými větvemi. Zdálo by se, že jsem udělal vše pro úspěšné zimování, ale zima 2002-2003 byla velmi krutá a tyto obecně teplomilné nově vysazené rostliny ji nepřežily – celá jejich nadzemní část zmrzla.
Samozřejmě jsme byli velmi rozrušení, ale v květnu až červnu se na nich přímo v místě roubování objevily nové výhonky. Bylo těžké hned určit, zda se jedná o divoké nebo pěstované výhonky, takže jsme všechny tři stromy nechali a poměrně dlouho čekali na výsledky. První kvetení nektarinek bylo v letech 2006 a 2007, ale plody tehdy ještě nenastaly. Dvě odrůdy – Naydena a Myshonok – v této době již vypadaly jako vzrostlé miskovité stromy, ale nektarinka odrůdy July Rose byla řídká a křehká. Možná důvodem byl obrovský keř lísky obecné, který rostl poblíž a stínil ji před sluncem. Možná ji nadále ovlivňovaly následky omrzlin.
Na jaře roku 2008 všechny tři stromy bohatě kvetly a všimla jsem si, že květy na nejslabší rostlině byly větší než na zbývajících dvou. Ve stejném roce začal můj manžel stavět nedaleko altán a lískový keř musel být odstraněn, a proto se tato nektarinka ocitla na slunném místě. Úspěšně vykvetla a navázala asi 20 vaječníků, které se i přes poměrně chladné, deštivé a větrné minulé léto rozvíjely a zvětšovaly se. Ale další dvě rostliny kvetly, ale nevytvořily ani jeden vaječník. Uvidíme, co se s nimi letos stane. Pokud se ukážou jako plané, můžeme je zkusit naroubovat.
Mezitím jsme s potěšením i úzkostí pozorovali plody červencové růže, vítr byl loni v létě velmi silný; její tenké větve se ohýbaly, kymácely, ale neshodila ani jeden plod. Koncem srpna se začaly zbarvovat a měly velikost malého slepičího vejce – na nektarinky je to samozřejmě příliš málo, ale doufáme, že v teplejším létě budou plody větší.
První úrodu nektarinek jsme sklidili začátkem října, byly velmi silné, ale již tmavě třešňové barvy. Po pouhých dvou týdnech ležení plody získaly vynikající chuť. Byly sladké, velmi šťavnaté s výraznou broskvovou příchutí. Na výsledky jsme dlouho čekali a je dobře, že alespoň jedna nektarinka se ukázala být věrná svému jménu.
Opravdu doufáme, že nás nyní každý rok potěší svými plody, které jsou pro naše severní zeměpisné šířky neobvyklé.
Toto dlouho očekávané a neuvěřitelně chutné ovoce bylo nejradostnější událostí uplynulé letní sezóny.
A druhou radostí pro mě je nejnovější „výtvor“ mého manžela – zahradní altán. Vyrobil ho pětiúhelníkového tvaru. Dvě stěny, které tvoří pravý úhel, jsou slepé, aby zakryly nevzhledný sousední přístřešek. Zbytek jeho stran je ale téměř úplně otevřený, jen se kolem něj vinou modré vinné révy. Tento altán, umístěný v odlehlém koutě zahrady, vybízí k soukromí a klidnému odpočinku a visící hrozny a nektarinky vytvářejí v našem severním regionu iluzi jihu.
Larisa Jegorovová, zahradnice
Fotografie autora