Ne čtyřnozí, ale dvounozí obyvatelé města Puškina – slepice, kohouti a husy

Hlasité “ku-ka-re-ku!” ráno budí nějaké Puškinity. Ještě dříve, než budíky ohlásí, že je čas jít do práce, jsou občané neomylně informováni o nástupu rána „živými hodinami“. Koneckonců, vedle jedné z kaváren ve městě Puškin je skutečný drůbeží dvůr.

„Neklidná domácnost“ rodiny Huseynových

Na dvoře žije pohledný kohoutek.
Vstává dřív než ostatní a vesele zpívá.

“Nejprve jsme měli pět ptáků, mezi nimi husy, kohouty a kuřata,” říká syn majitele drůbeže Faris Huseynov. – TOkdyž mы otevřela kavárnu v Puškinovi byli přivezeni, aby si návštěvníci mohli vychutnat pohled na tyto ptáky a pozorovat je. Husy, kohouti a kuřata jsou jako vizitka naší kavárny, necháváme si je jen pro duši!“

Za dva roky se drůbežárna několikrát zvětšila. Faris říká, že teď sám přesně neví, kolik lidí je v této domácnosti. Celkový počet domácích mazlíčků je ale podle něj asi dvě desítky. Mimochodem, pro dosažení dobré produktivity ptáků je velmi důležitá správná péče: například světlá a teplá místnost. Tyto Puškinovy ​​husy, kohouti a slepice žijí ve speciálním domě, kde pravidelně snášejí vejce. A to dokážou v létě i v zimě!

V chladných, tmavých místnostech kuřata nejen přestanou snášet vejce, ale často onemocní a umírají.

V zimě musí být pták krmen připravenými bramborami (na 10 kilogramů na kuře, 20 kilogramů na husu), mrkví (5 kilogramů na každou) a senem (7 kilogramů na kuře, 30 kilogramů na husu). Ale v létě jsou věci mnohem jednodušší: kuřata, husy a kohouti se procházejí po trávníku poblíž kavárny a potěší oči návštěvníků a kolemjdoucích. Pravda, pokud je dobré počasí, vypouštějí majitelé všechnu tuto drůbež ven na procházku i v jiných ročních obdobích.

Někdy tato přátelská společnost přejde vozovku beze strachu, zmate řidiče a uteče příliš daleko. Poté musí zaměstnanci kavárny vrátit potulující se ptáčky domů. Pokud tedy nyní, v dubnu, v centru Puškina náhodou uslyšíte důležité „ha-ha-ha“, hlasité „kook-ka-re-ku“ nebo úzkostné mlaskání, nedivte se: toto je Drůbeží farma rodiny Guseinovů jde na procházku! Je pravda, že pokud jsou ve vesnicích a vesnicích husy, kohouti a kuřata samozřejmostí, pak jsou obyvatelé Puškina velmi překvapeni, když se taková domácí zvířata objeví na ulici.

Každou procházku této přátelské ptačí společnosti proto provází obrovské množství zvědavců. Tuto pozornost lidí mají rádi zvláště kohouti. S radostí se zastavují před objektivem fotoaparátu a pózují a snaží se ukázat v celé své kráse. Během focení dochází i k drobným šarvátkám: vždyť každý kohout chce, aby se veškerá pozornost věnovala jeho osobě.

Obecně platí, že chov drůbeže má svou hierarchii a majitelé drůbeže to vědí. V drůbežárně je kohout vládcem hejna. Charakteristickým voláním zve kuřata ke krmelci, flirtuje s nimi, často zpívá a celým svým zjevem dává najevo, že je hlavou situace! Kohout se chová, jako by byl tím nejdůležitějším nejen ve své drůbežárně, ale na dvoře vůbec. Vzhledem k tomu, že na farmě rodiny Guseinů je několik kohoutů, často kvůli tomu dochází k bojům.

Nejnafoukanější kohouti mohou pronásledovat i husy. Ale mezi gendery jsou i „náčelníci“, kteří na jejich místo dosazují tyrany. Pravda, kohouti jsou velcí mazaní a zruční umělci. Tito významní krasavci, kteří byli husami napomenuti a utekli, mohou předstírat, že jen spěchají za obchodem, a pro větší vzhled i bezstarostně kokrhají.

Podle personálu kavárny byste o psychologii drůbeže mohli napsat naučný a fascinující manuál! Lidé jsou zde na své mazlíčky natolik zvyklí, že si bez nich už nedokážou představit sebe ani svou kavárnu.

Husy, kohouti a kuřata nejen „zvou“ návštěvníky v létě, ale také předpovídají změnu počasí k horšímu. Tady vědí: chovají-li se kohouti neklidně a žalostně kokrhají i za slunečného dne, znamená to, že brzy přijde déšť! Jak majitelé kavárny přiznávají, za dva roky se pro ně opeření „společníci“ dávno proměnili v rodinné příslušníky Kuřata a husy často najdou důvod k rvačkám. To se stává zvláště často u kuřat. Jak se říká „je to malé, ale velké“. V takových chvílích jsou ptáci tak pohlceni zúčtováním, že si nemusí všimnout zásahů svých majitelů. V hejnu se vždy najde slepice, která může beztrestně klovat jakoukoli slepici. Taková urážlivá slepice je jako atamansha: potrestá, koho chce, a smiluje se nad kým chce. Navíc taková „starší“ kuřata vždy přijdou ke krmítku jako první, jedí a pijí, kolik chtějí. A co dostane zbytek!

Anna Slobozhan, webové stránky Pushkin.spb.ru