Kolik toho sní rejsek?

Slyšeli jste něco o rejscích? Jedí hodně. V závislosti na druhu a velikosti totiž každý rejsek potřebuje denně zkonzumovat jedenapůlkrát až dvakrát více potravy, než sám váží. A to navzdory skutečnosti, že zástupci rodiny rejsků jsou nejmenšími savci na planetě. Co by se stalo, kdyby byly velikosti alespoň psa?

Nic zvláštního by se ale nestalo – pak by jedli mnohem méně, asi tolik jako kterékoli jiné zvíře velikosti psa: malý rejsek sežere hodně ne proto, že je rejsek, ale proto, že je malý. Čím menší teplokrevní živočichové jsou, tím rychleji ztrácejí teplo a tím rychleji potřebují doplnit energetické ztráty. Proto se rejsci krmí téměř nepřetržitě, nemají ani čas pořádně spát, spí v záchvatech a startech podle vlastního rozvrhu, a čím menší rejsek, tím více cyklů spánku a bdění má během dne; U malého rejska (Sorex minutissimus) je tedy den rozdělen do 78 intervalů. Tato zvířata umírají hladem (opět v závislosti na velikosti) během 5-9 hodin v létě a ještě rychleji v zimě – za 3-4 hodiny. Nejhorší pro ně je, že stejně jako ostatní malí netopýři ani rejsci pořádně nevědí, jak přejít do prodloužené zavěšené animace, i když se o to snaží (pokud je nedostatek jídla, upadají do strnulosti místo spánku s poklesem těla teplota), takže jsou nuceni být aktivní ve dne i v noci, v zimě i v létě.

V létě se rejsci živí hlavně živočišnou potravou – členovci, červy, stejně jako kořist větší než oni sami, například ještěrky a myši, a podle pověstí je dokážou jíst spolu s kostmi. Včelaři tvrdí, že rejsek, jako je ten na obrázku, dokáže sám vyprázdnit celý úl a přejít k dalšímu. A to je možná jediná škoda od rejsků, zbytek je čistý přínos: populace těchto zvířat žijících na 1 hektaru absorbuje 5 až 20 kg různého hmyzu za měsíc a 100-200 kg za rok. Obžerství má přirozený vedlejší účinek – rejsci silně kakají, čímž výrazně přispívají k tvorbě půdy.

V zimě je nedostatek členovců a zvyšuje se potřeba energie, rejsci jsou nuceni přidávat do svého jídelníčku semena a využívat schopnost zvanou „Dehnelův fenomén“ – jejich tělesná velikost včetně lebky a hmotnost mozku se zmenšují. Na jaře zvířata znovu dorostou a znovu jim naroste mozek. A rejsci mají mozek – Bůh všem žehnej, jejich hmotnost je asi 1/10 jejich tělesné hmotnosti, což je více než u jakéhokoli jiného savce, včetně člověka. Kromě mozku evoluce obdařila tato zvířata schopností echolokace a vodního rejsce (jediný vodní druh) – také paralyzujícími slinami, díky kterým bezobratlí, které jí pokousají, zůstávají 3–5 dní nehybní a svěží. Výše zmíněný vodní rejsek patří do stejné podčeledi jako rejsci – rejsci a jejich zuby jsou opravdu hnědé – jejich sklovina je pro větší pevnost vyztužena železnými pigmenty. Výměna mléčných zubů probíhá ještě v matčině děloze.

Rejsky nehrabou zemi – jejich tlapky se k tomu špatně hodí. Používají hotové nory hlodavců a častěji – prostě žijí v lesním odpadu. A tak se jim říká, protože se „hrabou“ v zemi – pomocí prodlouženého nosu-proboscis hledají hmyz ukrytý v horní vrstvě kypré půdy. Jejich hlavním nástrojem pro orientaci v noci mezi propletením kořenů a stonků je kromě čichu a hmatu echolokace. Lovecké stezky rejsky jsou postaveny tak, že za jeden den snědí jen malou část svého teritoria a vrátí se k němu až po několika dnech, kdy se jí obnoví zásoby potravy. A velikost tohoto teritoria závisí na ročním období. Na podzim, kdy se počet rejsců díky mláďatům narozeným v létě výrazně zvýší, jedno zvíře získá malou plochu 300–500 m². V zimě mnoho zvířat uhyne a na jaře ta, která přežijí, získají přibližně dvakrát větší plochy – je čas na potomstvo.

Přes léto se jim podaří dát vzniknout dvěma až třem odchovům mladých rejsků. V červenci až srpnu dosahuje počet rejsků maxima – průměrně 40 zvířat na hektar, a poté opět klesá, jak hynou stará zvířata, která přežila svou životnost. Během prvního roku mladý a hravý rejsek roste a nabírá na síle, ale ještě nedosahuje pohlavní dospělosti. Po přezimování, má-li štěstí a zůstane naživu, je již schopna rozmnožování a po splnění této povinnosti vůči přírodě umírá a přenechává své loviště další generaci. Tak se točí kolo života.

Mláďata rostou rychle a aby nepřišla o matku, mají zajímavý trik – když je čas hledat novou díru nebo nutnost donutí rodinu opustit úkryt, jedno z mláďat chytne matku za zadek, zatímco druhé mládě chytne za zadek mláděte, které se již matky drží, a tak dále. A takhle improvizovaný vlak jede po hladině. Za jednu noc putorak snadno urazí asi 8 kilometrů. Někdy vlak uvízne, protože matka má své vlastní plány, zatímco mláďata nikdy nepromeškají příležitost chytit se matky, pokud náhle proběhne kolem. Vypadá to nesmírně legračně. A když se děti unaví neustálým hledáním matky, schoulí se k sobě a usnou, protože vědí jistě, že je jejich starostlivá matka neopustí a určitě přijde. To se vždycky stane, matka spadne jako hurikán na ospalé království a nový vlak se vydá na cestu.

Navzdory tvrdému boji se našemu hrdinovi nepodařilo takového nepřítele porazit.
Co se týče počtu druhů, rejsci zaujímají mezi savci 3. místo – po hlodavcích a netopýrech. A co se týče počtu jedinců, jsou lídry, jen raději nepatří do oka.