Jak se stát nejlepší verzí sebe sama: 15 účinných způsobů

Spoiler: v tomto příspěvku budu mluvit o hrábě, kterou jsem osobně již dokázal překonat a kterou jsem schopen pochopit a formulovat, zanechám seznam literatury, která mi pomohla v různých obdobích mého života. Mohou být zřejmé, takže je přenesu prizmatem vlastní zkušenosti.

Člověk se musí dříve nebo později osamostatnit.

Co myslím tou nezávislostí? Rozdělil bych tento koncept do několika po sobě jdoucích fází:

1) finanční nezávislost;

2) Osobní nezávislost;

3) Úplná nezávislost.

Trochu více o každém:

– finanční znamená, že člověk musí pokrýt všechny své osobní potřeby sám. Dokud toho člověk nedosáhne, bude tak či onak ovlivňován lidmi, kteří tuto finanční podporu poskytují. Dokud jsme ovlivněni něčím mimo nás, nemůžeme být nazýváni nezávislými.

– osobní Bude to trochu složitější popsat. Pokud se první týká hlavně mladých lidí, pak ne každý může získat tuto nezávislost. K tomu je potřeba si uvědomit, že obrovskou část svého nevědomého života trávíme nebo jsme již strávili v kruhu svých rodičů, prarodičů. My jako houby nasáváme pravidla a zásady, podle kterých žili naši příbuzní. Problémy začínají, když člověk, aniž by si uvědomoval své osobní zásady, žije setrvačností a postoji jiných lidí. Obecně je zde mnoho nuancí, ale pro celkový obrázek by to mělo stačit. Na konci bude kniha, která mnohem podrobněji popisuje všechny aspekty nezávislosti.

– plné nezávislost znamená vědomí, že máte svobodnou volbu reakce na jakoukoli událost ve vašem životě. Právě k tomu směřuji, ale uvědomuji si důležitost této fáze. Jde o to, že se nemusíte rozčilovat, když někdo dělá něco, co se vám nelíbí. Nejtěžší je si uvědomit okamžik, kdy vám vaše vědomí předloží „výchozí“ reakci. I to bude podrobněji popsáno v knize.

Musíte být ve všem co nejupřímnější, především sami k sobě.

Zjistil jsem, že jsem byl ve svých 21 letech zapojen do naprostého sebeklamu. Můj mozek se sebevědomě díval do budoucnosti a snil o něčem velkém a jasném, zatímco já sám ztrácel čas hrami a sny. To vedlo k tomu, že když jsem v 21 letech odešel z armády, uvědomil jsem si, že nic neumím a za nic nestojím. Klidně jsem se ucházel o manažerská volná místa za 30 tisíc měsíčně, ale s více jsem počítat nemohl a být nejlepší mezi nejhoršími je pro mě nesrovnatelně horší než být nejhorší mezi nejlepšími.

Nebudu diskutovat o tom, jak jsem k tomuto závěru dospěl, ale dokud klamete sami sebe, klamete VŠECHNY.

Jediný pro mě přijatelný podvod je zaměstnání. A pak, kdybych nepotřeboval chleba, byl bych tam taky upřímný. A jsem si víc než jistý, že takhle bych našel komunitu lidí, ve které je příjemné být 8 hodin denně.

Rozvíjet se prostřednictvím sebepoznání

Zde je důležité si uvědomit svou jedinečnost a to, že co funguje jednomu, nebude fungovat vám. DŮLEŽITÉ: nepoužívejte to jako omluvu pro svou slabost. Poznejte své vlastnosti, rozvíjejte je a povzbuzujte je. Pokud je nemáte rádi a není možné se jich zbavit, přijměte je nebo je proměňte v pozitivní. Hlavní věcí je nesnažit se napodobovat nebo zdát. Je lepší distancovat se od společnosti, která vás nepřijímá, než se snažit být „jedním ze svých vlastních“.

Knihy, které ze mě udělaly lepšího člověka:

Stephen Covey „7 návyků vysoce efektivních lidí“ je kniha, kde se můžete dozvědět více o nezávislosti a vzájemné závislosti. I když je název ve stylu Carnegie okázalý, spoléhá na něco vnitřního a hlubokého, umožňuje vám stát se lepšími a nejen používat klam k dosažení vlastních cílů.

Autobiografie Benjamina Franklina – pokud se chcete zlepšit, dělejte to postupně. Skvělý muž, hodný respektu více než jedné generace.

Jack london, „Martin Eden“ – odvaha, která rozdmýchala mou mysl teenagerů

Budu upřímný: účelem tohoto příspěvku je uspokojit mou osobní a spíše akutní potřebu mluvit a být slyšen. Ale upřímně doufám, že moje zkušenosti a úvahy vám mohou být užitečné. Všechno nejlepší.

Ve světě existuje móda sebezdokonalování a vytvořil se celý „svépomocný průmysl“.

Ale zároveň s hovory být nejlepší verzí sebe sama, která se rozšířila po vydání motivační knihy Dana Waldschmidta, přeje zůstaň takový, jaký jsi.

Co se tedy dá dělat?

• Jsou pro nás pokusy o sebezdokonalení opravdu dobré?
• Nebo je užitečnější naučit se přijímat se takové, jací jste?
• A co všechna tato hesla vůbec znamenají, když se podíváte pozorně?

Co to znamená být nejlepší verzí sebe sama?

Zní to jako nějaký objekt, který je třeba neustále aktualizovat. Tak, aby splňovala očekávání druhých i naše vlastní, odpovídala době a přitom dokázala být v trendu a zůstat jedinečná. Pokud se vnímám jako pouhou verzi, tak potřebuji neustále zkoušet, hledat v sobě věci, které vyžadují zlepšení a upravovat je podle určitých standardů. Cítím, že to či ono takové, jaké jsem, nezapadám. A pak žiju v neustálém napětí a nespokojenosti a mám před očima „jakýsi ideální obraz sebe sama“, který se ukazuje jako nedosažitelný a hlavně neživý.

Proč se tak moc snažíme stát nejlepší verzí sebe sama?

Teď hodně Je moderní se rozvíjet a zlepšovat. A na tom není nic špatného, ​​spíše naopak. Přichází za mnou stále více uvědomělých a přemýšlivých lidí, kteří si uvědomují hodnotu terapie a práce na sobě. Už toho hodně dosáhli a hodně zkusili a naučili se držet krok. Zároveň je ale najednou čeká zklamání v sobě i v životě, s pocitem bezvýznamnosti a zoufalství, s předdepresivními stavy a jedovatými pocity studu a viny, že nejsem takový, jaký bych chtěl nebo měl rád. „skvělí“ lidé z Instagramu.

Naše svět se rychle mění. Co bylo dnes ráno v módě, je večer zastaralé. A převlékání a vychytávky na cestách, také se rychle snažíme změnit sami sebe. Někdy se k sobě chovat velmi bezohledně a krutě. Navzdory tomu, že se navenek zdá, že milujeme a staráme se – kupujeme značkové věci, krmíme se PP, neustále se účastníme maratonu, studujeme psychologii a literaturu o seberozvoji. Stali jsme se wextingem (chodíme s očima na telefonech) a FOMO (strach, že promeškáme nejnovější zprávy, události a trendy na sociálních sítích). A při tom všem nemáme čas si skutečně všímat, upřímně a pečlivě podporovat a ne se jen vyplácet nebo rozptylovat jinou činností.

Díky internetu a gadgetům je naše svět je velmi mobilní a koncentrovaný. Jsme jako lakomé děti, které přišly na večírek a jsou připraveny spolknout všechno, někdy i bez rozdílu. Může se nám zdát, že čím více se účastníme a snažíme, tím silnější a rychlejší se vyvíjíme. Proto není divu, že dochází k útokům silného znechucení do té míry, že je člověku téměř „nemoc z tohoto života“.

Sebezdokonalování a rozvoj jsou jistě nezbytné. To je navíc vlastní přírodě samotné díky našemu zájmu a zdravé zvídavosti. Je ale důležité nenahrazovat to rasou a srovnáváním se s ostatními. Bylo by dobré si připomenout, že nejsme technické zařízení, které potřebuje neustálé upgrady, jinak se vyhodí. Nejsme verzí sebe sama, ale jsme žijící a cítící jedinci.

A abyste se mohli začít vyvíjet, musíte si častěji klást otázky:

• kdo jsem já?
• co nebo co jsem?
• V jakém bodě svého života se nyní nacházím, v jaké fázi svého osobního, duchovního a profesního rozvoje?
• Co chci a kam jdu?
• Proč a proč tam jdu?
• Co mi pomáhá a co mi na této cestě brání?
• A co potřebuji vyvinout nebo zlepšit, abych se mohl snáze, rychleji a efektivněji pohybovat mnou zvoleným směrem?
• A jak se mohu vyvíjet více ekologicky, abych zůstal v kontaktu se sebou a svými blízkými a měl čas žít?

A pokud se naučíme odpovídat si na tyto otázky sami a budeme se podporovat z pozice pečlivého, moudrého a pozorného dospělého, pak se budeme organicky rozvíjet ke svým vlastnostem a volbám. Budeme celí a živí, budeme žít svůj život vědomě.

Zkušenost 13 let