Myš porodila myš. Proč byl Muellerův projev v Kongresu označen za katastrofu – Názory TASS

Loni na jaře, když dvouleté vyšetřování tzv. Russogate ve Spojených státech, které prováděl zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, skončilo bezvýsledně, ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že „hora porodila myš“. Poté, co byl Mueller nedávno nucen doplnit svou zprávu o výsledcích vyšetřování hodinami svědectví v americkém Kongresu, je čas upřesnit Ezopovo hlášku. Jak řekla, byť při jiné příležitosti, manželka jednoho z mých přátel: „myš porodila myš“.

Ve Washingtonu panovalo velké vzrušení ohledně Muellerových slyšení, někteří se na ně těšili s radostným očekáváním, jiní s vyloženě obavami.

Americký prezident Donald Trump, republikán, kterého se zvláštní prokurátor ve skutečnosti snažil usvědčit z volební „společnosti“ s Ruskem, zpočátku prohlásil, že nemá čas se na pořad dívat. Pak to ale samozřejmě už nemohl vydržet a v den slyšení, od časného rána, začal prostřednictvím Twitteru „oplácet“ skutečné i domnělé útoky. V důsledku toho, jak sám přiznal, sledoval téměř všechno.

„Méně než nic“

Nervozita obyvatele Bílého domu, které si okamžitě všimla například televizní stanice CNN, rychle vystřídal klid a poté Trumpova obvyklá sebejistota. Nakonec dokonce posměšně „poděkoval“ opoziční Demokratické straně v Kongresu za organizaci slyšení a shrnul to slovy: „Demokraté neměli nic. A teď mají méně než nic.“

„Myslím, že ve volbách v roce 2020 výrazně prohrají, včetně svých křesel v Kongresu,“ dodal americký prezident.

Demonstrační sebevědomí je samozřejmě jeho „poznávacím“ stylem. Sami demokraté ale přiznávají, že dlouho očekávaný projev zvláštního prokurátora nenaplnil jejich očekávání.

Bývalý Obamův hlavní politický stratég a současný komentátor CNN David Axelrod napsal: „Je to citlivé přiznání, ale Mueller, při vší úctě, veřejně nevypovídal před Kongresem nejméně šest let. A nezdá se, že by byl ve stejné hvězdné formě jako tehdy.“

Harvardský profesor práva Laurence Tribe byl ještě přímočařejší. „I když mě to bolí přiznat, slyšení byla katastrofa,“ napsal. „Vyčerpaný Robert Mueller místo toho, aby vdechl své usvědčující zprávě nový život, život z ní vysál. Úsilí o záchranu demokracie a právního státu před tímto bezprávným prezidentem bylo zastaveno, nikoli posunuto vpřed.“

„Krystalizace“ versus impeachment

Opozice se samozřejmě snažila a snaží nasadit dobrou tvář špatné hře. Například jeden z komentátorů v autoritativním časopise Atlantic argumentoval, že demokratičtí zákonodárci svými otázkami dokázali prokázat, že se Trump pokusil mařit Muellerovo vyšetřování, tedy mařit výkon spravedlnosti. A to je závažné porušení zákona. Podle autora jediné, co zachránilo majitele Bílého domu před obviněním, byl souhlas zvláštního prokurátora s předem daným rozhodnutím amerického ministerstva spravedlnosti, že současná hlava státu má imunitu vůči takovým tvrzením.

Epizoda, která dala vzniknout takovým interpretacím, se skutečně odehrála během slyšení. Stalo se však ráno a po přestávce Mueller upravil svou výpověď tak, aby odrážela obsah samotné zprávy. „Ještě jsme nedospěli k žádnému úsudku o tom, zda se prezident dopustil nějakého porušení zákona,“ řekl.

To znamená, že problém není v tom, že vyšetřovatelé dospěli k závěru, že došlo k porušení, ale nebyli schopni hlavu státu obvinit. Prostě se touto otázkou vůbec nezabývali.

Navíc v podstatě, jak zpětně vysvětlil deník Washington Post, důvody pro pronásledování prezidenta v této oblasti nevypadají příliš přesvědčivě.

„Většina demokratů ve Sněmovně reprezentantů tvrdila, že Trump mařil spravedlnost, když se opakovaně snažil přimět tehdejšího právního zástupce Bílého domu Donalda McGahna, aby řekl náměstkovi generálního prokurátora Rodu Rosensteinovi, aby Muellera odvolal,“ uvádí se ve zprávě. „To je ale slabý argument, zejména proto, že to neznamenalo, že by vyšetřování bylo uzavřeno. Trump zjevně věřil, že Mueller je vůči němu osobně zaujatý; skutečnost, že s ním McGahn nesouhlasil, neznamená, že prezident nemůže řídit svůj vlastní štáb, jak uzná za vhodné. Demokraté by samozřejmě nesouhlasili, ale je to přesně ten druh otázky, na kterou aktivisté v obou stranách odpovídají různě, v závislosti na tom, kdo z toho má prospěch.“

Za zmínku stojí, že samotný Washington Post je jedním z nejzarytějších kritiků Trumpa v amerických médiích a není nakloněn interpretovat jakékoli neshody v jeho prospěch. A jeho komentář začíná přiznáním, že Muellerovo svědectví, „původně prezentované demokraty jako okamžik, kdy se veřejné mínění obrátí ve prospěch impeachmentu“ současného prezidenta, „bude pravděpodobně spíše připomínáno jako okamžik, kdy se veřejné mínění vykrystalizovalo proti takovému kroku“.

„Zneužívání seniorů“

Není pochyb o tom, že slyšení poškodila Muellerovu osobní pověst. V tomto ohledu je zvláštního vyšetřovatele třeba politovat, zejména proto, že nebyl ochoten vypovídat, dokud k tomu nebyl předvolán.

Muellerovi bude 7. srpna 75 let. Členové dvou výborů Sněmovny reprezentantů se ho střídali téměř sedm hodin v rozhovorech. Předem varoval, že se nebude moci vyjadřovat k určitým tématům, jako je například nechvalně známý, obscénní protitrumpovský „dossier“ od bývalého důstojníka britské tajné služby Christophera Steelea, který je nyní předmětem zvláštního vyšetřování. Přesto se ho na něj neustále ptali, stejně jako proč proti prezidentovi nevznesel obvinění.

Mueller se snažil odpovídat jednoslabičně a nepřekračovat rámec zprávy (jak opět předem varoval). Pravidelně žádal o opakování otázek – buď je neslyšel, nebo jim nerozuměl. Neprojevoval osobní zájem o nastolená témata – s výjimkou případů, kdy zákonodárci zpochybňovali objektivitu jeho vyšetřování a právníků, které si pro tuto práci najal. Z obsahu zprávy byl zmatený, těžko nacházel slova a nemohl si hned vzpomenout na jméno prezidenta, který ho jmenoval do jeho první prokurátorské funkce (byl to Ronald Reagan).

Muellerova zpráva: Proč by USA neměly mít vůči Rusku žádné nároky

Vzhledem k tomu, že kritici zvláštního vyšetřovatele, včetně vlivného republikánského kongresmana Devina Nunese, zpětně prohlásili, že Mueller si svou vlastní zprávu „zjevně nenapsal“, začaly přední liberální publikace – New York Times a Washington Post – veřejně diskutovat o otázce „jeho duševní bystrosti“.

Navíc „hvězda“ konzervativní americké žurnalistiky Ann Coulter označila slyšení za příklad „týrání seniorů“. Celostátní deník USA Today zveřejnil komentář vyzývající k „znovu zamyšlení“ nad profesní vhodností politiků, jako je 73letý Trump, 76letý Joseph Biden a 77letý Bernie Sanders. Ti dva poslední bojují o nominaci Demokratické strany na prezidenta USA ve volbách v roce 2020. Mimochodem, oba mají na podzim narozeniny.

Mezi demokratickými zákonodárci se podle médií jim blízkých někteří nadále domnívají, že bylo správné předvolat Muellera na Kapitol, aby zorganizoval další útok na Trumpa, zatímco jiní stále činí pokání. „Byla to bolestná připomínka toho, že nikdo z nás nemůže uniknout stáří,“ řekl jeden z nich. „Zde je hrdina Vietnamu (americké války ve Vietnamu – pozn. TASS), ředitel FBI po [teroristických útocích] 11. září. A vidíte, že má problém se sluchem, a říkáte si: ‚No, takhle bych si ho nechtěl pamatovat!‘“

Mezi ďáblem a hlubokým mořem

Ale samozřejmě, organizátoři slyšení si za to mohou sami.

„Mueller je varoval, že pro ně hrát nebude,“ píše sloupkař konzervativního deníku Chicago Tribune. „Demokraté ho ale stejně vytáhli na veřejnost, spustili niněru jako cvičenou opici a řekli mu, aby tančil. A on netančil.“

„Takže, může za to Müller?“ ptá se autor publikace. A odpovídá: „Ne, oni sami!“

To je samozřejmě pravda, i když z vnějšího pohledu vypadali všichni na slyšeních dobře. Bylo zřejmé, že v tomto sporu nešlo o zjištění pravdy. Demokraté i republikáni dychtili po politických bodech a kleštěmi ze svědka vydolovali potřebná doznání. A on se zase ocitl mezi dvěma ohni v ideologické „občanské válce“ a nechtěl se přidat ani jedné straně, ale snažil se pouze chránit to, co mu zbylo z reputace.

„Není divu, že Mueller se občas zdál být dezorientovaný,“ píše New Yorker. „Kdykoli se právo klást otázku střídalo mezi demokraty a republikány, musel změnit jazyk svého vyprávění.“ V jedné sémantické realitě byl nucen přiznat Trumpovu vinu; v jiné byl požádán, aby vysvětlil, proč obžaloval „13 Rusů, o kterých nikdo nikdy neslyšel“.

Vůbec ne “superman”

Mimochodem, pokud sám zvláštní prokurátor ve své výpovědi na něčem trval, pak na tom, že Rusko údajně „zasahovalo“ do amerických voleb. A američtí komentátoři – konzervativní i liberální – jednomyslně předpovídají, že demokraté budou i nadále „bičovat svého koně“ protiruských spekulací, ačkoli ten ve skutečnosti už padl.

Mimochodem, britský Guardian ve svém komentáři k Muellerovým slyšením cituje článek jistého Lylea Jeremyho Rubina, důstojníka americké vojenské rozvědky ve výslužbě, který absolvoval výcvik v Národní bezpečnostní agentuře (NSA). Píše, že jak se během téhož výcviku NSA dozvěděl, „kybernetické operace USA v Rusku, na ruské periferii a po celém světě byly gigantické co do rozsahu, potenciálu a frekvence“ ve srovnání s čímkoli, co Moskva mohla udělat. To je jen další lapa v pytli – k otázce, kdo se do koho vměšuje.

Ve stejném komentáři Guardian poukazuje na to, že Mueller vůbec není „superman“, jak byl v posledních letech vykreslován v liberálních kruzích (doslova až po plastové figurky a komiksy).

„Víra v Muellera se zrodila ze zoufalství,“ uvádí publikace. „Ve skutečnosti to byl stárnoucí republikánský byrokrat, o kterém se nikdy nevědělo, že by vážně zpochybňoval lidi u moci. Byl obhájcem války v Iráku a hromadného sledování občanů, spolehlivým služebníkem washingtonského establishmentu. A vnímat Muellera jako rytíře v rudém plášti vyžadovalo hodně zbožného přání.“

“Naprostá katastrofa”

Pravda, politika se bez takového sebeklamu neobejde. A nyní, z nedostatku produktivnějších aktivit, liberální média v USA na slyšeních přežvykují Muellerovu frázi, že obvinění z maření spravedlnosti lze teoreticky vznést proti prezidentovi země i po jeho rezignaci.

Trump ale rezignovat nehodlá. Naopak, jak obyvatel Bílého domu, tak i jeho příznivci předpokládají, že se stále sebevědoměji vydává na cestu k znovuzvolení.

Spoléhají na to, že jim pomůže tento problém vyřešit vyšetřování, které již zahájilo americké ministerstvo spravedlnosti ohledně těch, kteří zorganizovali to, co sám republikánský vůdce nazval „honem na čarodějnice“. Trump do této ostré definice zahrnuje i práci Muellerova vyšetřovacího týmu.

A po slyšeních svou rétoriku ještě více zostřil a označil to, co se stalo, za „zradu“, „absolutní katastrofu pro zemi“. A požadoval, aby byla přijata veškerá opatření, aby se něco takového v Americe „nikdy neopakovalo“.

Názor redakce se nemusí shodovat s názorem autora. Použití materiálu je povoleno v souladu s pravidly pro citování webu tass.ru

© Tisková agentura TASS

Osvědčení o registraci média č. 03247 vydané 02. dubna 1999 Státním tiskovým výborem Ruské federace.

Jednotlivé publikace mohou obsahovat informace
není určeno pro uživatele mladší 16 let.

Informační zdroj využívá
doporučovací technologie.