Co nesla Karkulka v košíku babičce?

Pokud je dílo překladem nebo jiným odvozeným dílem nebo vytvořeným ve spolupráci, pak výhradní autorská práva zanikla všem autorům originálu a překladu.

Charles Perrault

Červená karkulka

Jila-byla malenkaya devochka. Byla maminka skromná a milá, poslušná a pracovitá. Mat ne mogla naradovatsya, chto u neyo rastyot takaya pomoshchnitsa: dochka pomogala o po hozyaystvu, a kogda vsya rabota byla sdelana, chitala materi chto-nibud vslux.

Vsem nravilas eta milaya devochka, no bolshe vseh eyo lyubila babushka. Matka dala své vnučce jako dárek červený sametový klobouk.

Novaya shapochka byla devochke achen k litsu, i za to, chto s togo dnya nikakuyu druguyu mother nosit ne hotela, lyudi prozvali eyo Krasnoy Shapochkoy.

Odnajdy mat reshila ispech pie.

Zamesila matka testo, Krasnaya Hatochka narvala jablko a sadu. Pie vyshel na slavu! Postmotrela na nego mat da i govorit:

– Karkulko, jdi za babičkou. Do košíku ti dám kousek koláče a láhev mléka a ty jí to odneseš.

Obradovalas Krasnaya Spochka, vezmi to, seberte to a pošlete to babičce, která bude svítit na druhé straně.

Mat vyshla na kryltso providot devochku i stala eyo naputstvovat:

„Dcero, nemluv s cizími lidmi, neodbočuj ze silnice.“

„Neboj se,“ odpověděla Karkulka, rozloučila se s matkou a šla lesem k domu, kde bydlela její babička.

Shla Krasnaya Pochka po doroge, shla, da vdrug ostanovilas a podumala: „Kakie krasivye tsvety zdes rastut, a ya i ne smotryu vokrug, jak zvonko ptitsy poyut, a ya slovno i ne slyshu! Kak je horosho zdes, v lese!‘

Opravdu, skvoz derevya probivalis solnechnye luchi, na polyankakh blaghoukhali prekrasnye tsvety, nad kotorymi khali babochki.

I Červená Karkulka:

„Prinesu-ka ya babushke vmeste s pirogom eshchyo i buket tsvetov.“ Hej naverno, buď hodný. Eshchyo ved rano, ya k ney vsegda uspeyu».

I matka svernula s dorogi pryamo v lesnuyu chashchu i stala sabirat tsvety. Sorvyot tsvetok a podumaet:

„A pak to roste ještě krásnější,“ a k tomu dojde; a tak šla stále hlouběji do lesa.

Idiot devochka po lesu, sobiraet tsvety, poyot pesenku, vdrug navstrechu o zlyushchiy volk.

Červená karkulka vovse ego a ne spugalas.

– Ahoj, Červená Karkulko! – řekl vlk. -Kam jdeš tak brzy?

– Co máš v košíku?

— Láhev mléka a koláč, upekly jsme ho s maminkou, aby potěšily babičku. Je nemocná a slabá, ať se uzdraví.

— Karkulko, kde bydlí tvoje babička?

— O kousek dál v lese, pod třemi velkými duby, je její dům.

„Krásnou cestu ti, Karkulko,“ zamumlal vlk a pomyslel si: „Pěkná holka, to by mi bylo chutné sousto; možná chutnější než stará žena; ale abyste zachytili obojí, musíte tu práci dělat mazaněji.“

I on chto est duhu pomchalsya samoy korotkoy dorogoy k babushkinomu domu.

Idiot Krasnaya Shapochka po lesu, nikuda ne toropitsya, a seryy volk uje stuchitsya k babushke v dver.

„To jsem já, Červená Karkulko, kdo ti přinesl koláč a láhev mléka, otevři mi,“ odpověděl vlk tenkým hlasem.

„Stiskni západku,“ vykřikla babička, „jsem velmi slabá, nemůžu vstát.“

Najal volk na shchekoldu, dver otevřel, i, ni slova ne govorya, na podoshyol pryamo k babushkinoy posteli i proglotil starushku.

Zatem volk nadel eyo plate, chepets, ulyogsya v posteli i zadyornul polog.

A Krasnaya Shapochka vsyo tsvety sobirala, i, kogda mother uje ix nabrala tak mnoho, chto bolshe nesti ne mogla, vspomnila mother o babushke i otpravilas k ney.

Podoshla Krasnaya Shapochka k domiku babushki, a dver otkryta. Udivilas matka, zashla vnutr i kriknula:

– Dobré ráno! – Ale nepřišla žádná odpověď.

Pak přistoupila k posteli, odhrnula závěsy a uviděla ležet babičku s čepicí staženou přes obličej a vypadala divně.

– Ach, babičko, proč máš tak velké uši? – zeptala se Červená Karkulka.

– Abych tě lépe slyšel!

– Ach, babičko, jak velké oči máš!

– To je proto, abychom tě lépe viděli!

– Ach, babičko, proč máš tak velké ruce?

– Aby bylo snazší tě obejmout.

– Ach, babičko, jak velká ústa máš!

– To vám usnadní spolknutí!

Vlk to řekl, vyskočil z postele – a spolkl ubohou Karkulku.

Naelsya volk i ulyogsya opyat v posteli, zasnul i stal gromko-pregromko hrapet.

Shyol mimo Ochotnik.

Uslyshal on donosivshiesya iz domika kakie-to strannye zvuki i nastorojilsya: ne mojet byt, chtoby starushka tak gromko hrapela!

Připlížil se k oknu, podíval se dovnitř – a v posteli ležel vlk.

– Tady jsi, šedý loupežníku! – řekl. – Dlouho jsem tě hledal.

Hotel Okhotnik snachala zastrelit volka, da peredumal. Vdrug tot s’el babushku, a eyo mojno eshchyo spasti.

Lovec pak vzal nůžky a rozpáral spícímu vlkovi břicho. Červená karkulka a babička se odtamtud dostaly – živé a nezraněné.

I byli vse troe ochen i ochen dovolny. Okhotnik snyal s volka shkuru a otnyos eyo domoy. Bábuška snědla koláč, vypila mléko, co přinesla, ó Červená Karkulko, a pak se připravila.

Krasnaya Shapochka je ponyala, chto vsegda nutně slushatsya starshix i v lesu nikogda ne svorachivat s dorogi.

• Překlady z francouzštiny
• Příběhy
• Dětská literatura
• Příběhy Charlese Perraulta
• Charles Perrault
• Literatura z roku 1697

• PD-starý-70
• 25%
• Stránky bez skenování
• Import/lib.ru/Překladač je uveden v parametru OTHER
• Import/lib.ru/Tag br v parametru OTHER
• Zadán import/lib.ru/Translator a žádná kategorie překladu
• Import/lib.ru

Pohádka Charlese Perraulta Červená karkulka je krátký příběh, který se stal jedné dívce. Učí děti hodně. Capova láska k babičce, nebojácnost a laskavost se staví do popředí hněvu vlka, který žije sám v temném lese. Pohádka je jako stvořená pro čtení před spaním, mnozí rodiče volí tuto pohádku jako první pohádku pro své dítě.

Červená karkulka: čtěte online

Autor: Charles Perrault
Předpokládaná doba čtení: 4 minuty

Kdysi dávno žila na vesnici dívka nebývalé krásy: její matka ji šíleně milovala a její babička ještě víc.

Jednou babička ušila červený klobouk pro svou milovanou vnučku a dívce se tak líbil, že si ho nechtěla sundat. Všude chodila v čepici, proto jí začali říkat Červená karkulka.

Jednoho dne matka upekla koláče a řekla své dceři:

– Jdi za babičkou, není jí dobře. Ano, vezmi jí nějaké koláče a hrnec másla. Jen se ujistěte, že se nezastavujte v lese a s nikým nemluvte.

Karkulka byla poslušná dívka, hned se připravila a šla k babičce, která bydlela v jiné vesnici.

Jde po lesní cestě a potká ji vlk. Vlk ji chtěl sežrat, ale bál se, protože poblíž byl slyšet zvuk dřevorubců. Tak se ptá:

-Kam jdeš, Karkulko?

Ubohá dívka zapomněla, že je nebezpečné zastavit se a mluvit s vlky v lese, a odpovídá mu:

– Jdu za babičkou; Přinesu jí nějaké koláče a hrnec másla.

— Žije vaše babička daleko? – ptá se vlk.

– Velmi daleko! – Červená Karkulka odpovídá: – za tím mlýnem, který je vidět na kraji lesa; a jakmile vstoupíte do vesnice, bude tu první dům.

„Víš,“ říká jí vlk: „Půjdu navštívit tvou babičku.“ „Já půjdu tudy a ty tamtudy: uvidíme, kdo z nás se tam dostane rychleji.“

A vlk se vrhl, aby ze všech sil běžel po nejkratší cestě a dívka šla pomalu po nejdelší. Cestou sbírala kytice a zpívala písničky.

Vlk jako první přiběhl k babičce. Zaklepal:

„To jsem já, tvoje vnučka, Červená Karkulka,“ odpověděl vlk tenkým hlasem: „Přinesl jsem ti koláče a hrnec másla.“

Babička ležela v posteli, protože jí bylo trochu špatně, a křičela odtud:

– Zatáhněte za šňůrku a dveře se samy otevřou.

Vlk zatáhl za provázek a dveře se otevřely. Vrhl se na starou ženu a okamžitě ji spolkl, protože už déle než tři dny nic nejedl.

Pak zamkl dveře, lehl si do babiččiny postele a začal čekat na Karkulku, která po chvíli dorazila k babičce a zaklepala:

Když Karkulka zaslechla hrubý hlas, byla nejprve vyděšená, ale myslela si, že hlas její babičky byl zřejmě chraplavý kvůli nemoci, odpověděla:

„Byla jsem to já, tvoje vnučka, Červená Karkulka, kdo ti přinesl koláče a hrnec másla.“

Vlk zakřičel tak tenkým hlasem, jak jen dokázal:

– Zatáhněte za šňůrku a dveře se samy otevřou.

Červená karkulka zatáhla za provázek a dveře se otevřely. Když dívka vešla, vlk se pevně zabalil do deky, aby ho nepoznala, a řekl:

„Dej někam koláč a hrnec másla a jdi si ke mně lehnout, odpočiň si od cesty.“

Červená Karkulka si lehla vedle ní a zeptala se:

– Babičko, babičko, proč máš tak velké ruce?

– To je, vnučko, abych tě pevněji objal.

– Babičko, babičko, proč máš tak velké uši?

– To tě lépe slyším, vnučko.

– Babičko, babičko, proč máš tak velké oči?

– To je, vnučko, abych tě lépe viděl.

– Babičko, babičko, proč máš tak velké zuby?

– A tohle tě má sníst!

A s těmito slovy se zlý vlk vrhl na Červenou Karkulku a spolkl ji. Je dobře, že v té době pracovali dřevorubci v lese. Uslyšeli hluk a vběhli do domu, kde se okamžitě vrhli k vlkovi. Červená karkulka a babička byly osvobozeny. Oba byli v bezpečí a zdraví.

otevřeno
Kniha ve sbírkách

Morálka Červené Karkulky

Červená karkulka je jednou z nejoblíbenějších pohádek nejen mezi pohádkami Charlese Perraulta, ale i mezi pohádkami všech autorů celého světa.

Tato pohádka je na seznamu těch, které jsou mezi prvními, které se čtou dítěti. Jednoduchý a zdánlivě nekomplikovaný příběh dívky v červené čepici je vlastně pohádkou s hlubokým smyslem a psychologickým přesahem.

Pohádka Červená Karkulka je příběh s morálními a jasnými závěry:

• Nemůžeš dělat to, co ti matka říká, že to nemáš dělat.
• Nemůžeš mluvit s cizími lidmi
• Nemůžete sejít ze své zamýšlené cesty
• Nesmíš být příliš důvěřivý

Červená Karkulka však působí špatně. Při prvním setkání s nebezpečím, s vlkem, zapomene všechny pokyny své matky a začne mluvit se zvířetem. Proto byla dívka na konci pohádky sežrána. Smutný konec se změní v laskavý a veselý s nástupem lovců, kteří zabijí vlka a osvobodí Karkulku a její babičku.

Neměli byste se snažit interpretovat tuto pohádku vážněji a hledat v ní skrytý podtext – to bude špatně. Význam pohádky je velmi jasný a jemný.